Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatele: Velvyslanectví Ruské federace, sídlem Ukrajinských hrdinů 6, Praha 6, zastoupeného JUDr. Michalem Pacovským, advokátem, sídlem Čelakovského sady 433/10, Praha 2, proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 4. června 2024 č. j. MF-14017/2024/3902-6 a rozhodnutí Finančního analytického úřadu ze dne 12. prosince 2023 č. j. FAU-200357/2023/033, za účasti Ministerstva financí a Finančního analytického úřadu jako účastníků řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Finanční analytický úřad napadeným rozhodnutím nařídil předběžné opatření, kterým Ruské federaci, ať už jedná prostřednictvím stěžovatele či jakýmkoli jiným způsobem, a Federální agentuře pro záležitosti Společenství nezávislých států, krajanů žijících v zahraničí a mezinárodní humanitární spolupráci a Ruskému středisku vědy a kultury, označených jako vedlejší účastníci řízení o ústavní stížnosti, zakázal použít konkrétně vymezenou nemovitost k získání finančních prostředků, zboží nebo služeb.
Předběžné opatření bylo nařízeno v řízení podle zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů, o posouzení, zda se tato nemovitost, která je ve vlastnictví Ruské federace, považuje za majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce podle nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014, o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, a o omezení nebo zákazu nakládání s touto nemovitostí.
2. Proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření podal stěžovatel odvolání, které Ministerstvo financí zamítlo napadeným rozhodnutím.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti napadeným rozhodnutím nemůže podat správní žalobu, neboť rozhodnutí předběžné povahy jsou z přezkumu správními soudy vyloučena. Stěžovatel tedy vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva.
4. Stěžovatel namítá libovůli ze strany Finančního analytického úřadu a porušení mezinárodního práva. Jeho argumentaci však není nutné podrobněji rekapitulovat s ohledem na nepřípustnost ústavní stížnosti.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva (ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
6. Ústavní soud již ve skutkově obdobných případech (usnesení ze dne 14. srpna 2024 sp. zn. I. ÚS 1965/24 a
I. ÚS 1993/24 o ústavních stížnostech Federálního státního podniku "Podnik pro správu majetku v zahraničí" Kanceláře prezidenta Ruské federace) dospěl k závěru, že rozhodnutí Finančního analytického úřadu o nařízení předběžného opatření a rozhodnutí Ministerstva financí o odvolání proti tomuto rozhodnutí nelze napadnout přímo ústavní stížností, a to i přes (tvrzenou) nepřípustnost správní žaloby s ohledem na kompetenční výluku pro rozhodnutí předběžné povahy. Zásada subsidiarity ústavní stížnosti totiž vyžaduje, aby se stěžovatel domáhal ochrany nejprve u správních soudů. Ústavní soud neshledal důvod na těchto závěrech v nynějším řízení cokoli měnit (ostatně stěžovatelova ústavní stížnost je obsahově velmi podobná stížnostem podaným v citovaných věcech), a proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění uvedených usnesení.
7. Ústavní soud tedy soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
8. Na závěr Ústavní soud podotýká, že Ruskou federaci nepovažoval za vedlejšího účastníka řízení, byť ji tak stěžovatel v ústavní stížnosti označil. Ruská federace totiž na území České republiky jedná prostřednictvím stěžovatele - Velvyslanectví Ruské federace, respektive stěžovatel Ruskou federaci zastupuje [čl. 3 odst. 1 písm. a) Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích]. Ruská federace tedy nemůže v tomto řízení vystupovat prostřednictvím svého velvyslanectví jako stěžovatel a zároveň jako vedlejší účastník. Ani s dalšími subjekty označenými jako vedlejší účastníci řízení Ústavní soud s ohledem na nepřípustnost ústavní stížnosti nejednal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 2024
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj