Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Y. J., zastoupené Mgr. Bc. Petrem Skopalem, advokátem se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, proti usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 9 To 213/2023-1305 ze dne 8. června 2023 a Okresního soudu v Chebu č. j. 5 T 94/2017-1295 ze dne 22. května 2023, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Chebu, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství v Chebu, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Chebu (dále jen "okresní soud") zamítl návrh stěžovatelky (poškozené) na přiznání náhrady nákladů právního zastoupení. Krajský soud v Plzni (dále jen "stížnostní soud") její stížnost zamítl.
2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých práv zakotvených v čl. 11, čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 a v čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Syn stěžovatelky zemřel v příčinné souvislosti s jednáním odsouzeného pachatele. Stěžovatelka nebyla připuštěna jako poškozená do hlavního líčení a nebylo rozhodováno o jejím nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy. Stěžovatelka se přesto považovala za poškozenou a domáhala se přiznání náhrady nákladů zastoupení, které jí v trestním řízení vznikly za právní zastoupení. Proti zamítnutí svého návrhu podala stěžovatelka dne 25. května 2023 blanketní stížnost. Dne 29. května 2023 vydal okresní soud opravné usnesení, které bylo zástupci doručeno dne 5. června 2023, dne 9. června 2023 stěžovatelka stížnost odůvodnila. Stížnostní soud však nevyčkal na doplnění stížnosti a již dne 8. června 2023 ji jako nedůvodnou zamítl. Ve svém usnesení potvrdil správnost napadeného usnesení a mimo okresním soudem uvedený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 3/2004 ze dne 4. února 2004 odkázal i na další k věci relevantní judikáty (rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1029/2021-35 ze dne 26. října 2021 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2974/18 ze dne 7. května 2019). Stěžovatelka považuje napadená usnesení za nesprávná a odkazuje na nález sp. zn. II. ÚS 289/12 ze dne 9. října 2012 (N 170/67 SbNU 83); namítá, že práva poškozené jsou širší než jen právo na náhradu nemajetkové újmy. Obecné soudy podle ní přehlédly důvody, objektivně bránící její účasti na trestním řízení (zatíženém významnými průtahy), nerespektovaly její práva oběti trestného činu, a k tomu odkazuje na komentářovou literaturu, podle které lze přiznat náhradu nákladů právního zastoupení i tehdy, když nebyla ani uplatněna žádná náhrada škody či nemajetkové újmy. Stěžovatelka je přesvědčena, že nebyla naplněna zákonem předvídaná překážka přiznání náhrady nákladů právního zastoupení "...nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu..." (§ 154 odst. 2 trestního řádu), což dovozuje z odůvodnění rozsudků ve věci samé.
4. Stěžovatelka dále uvádí, že stížnostní soud zamítl její stížnost, aniž by vyčkal doplnění (odůvodnění) blanketního návrhu, přestože, podle nálezů sp. zn. II. ÚS 1820/16 ze dne 20. září 2016 (N 180/82 SbNU 749) a sp. zn. I. ÚS 1692/18 ze dne 4. září 2018 (N 150/90 SbNU 443), je stížnostní orgán povinen vyčkat (ověřit existenci) odůvodnění blanketního podání, ač již uplynula (avizovaná) lhůta. Stížnostní soud měl vyčkat tím spíše, že lhůta v době jeho rozhodování ještě ani neuplynula, neboť opravné usnesení ze dne 29. května 2023 bylo zástupci stěžovatelky (substituentovi) doručeno teprve 5. června 2023 a konec třídenní lhůty připadl na 9. června 2023, tedy den po rozhodnutí stížnostního soudu, přičemž v uvedeném termínu byla stížnost odůvodněna. S ohledem na uvedené navrhuje, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.
5. K věci si Ústavní soud vyžádal vyjádření stížnostního soudu a spis okresního soudu sp. zn. 5 T 94/2017. Doručené vyjádření neobsahovalo nová tvrzení ani skutečnosti, a proto je Ústavní soud stěžovatelce k případné replice nezasílal.
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) a nikoli obecným soudem dalšího stupně, neposuzuje proto celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani důvody, které k nim obecné soudy vedly. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu pouze při porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé či svévolné.
7. K problematice náhrady nákladů řízení se Ústavní soud opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že takový "spor", i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity zasahující základní práva a svobody. Ústavní soud v těchto řízeních postupuje zdrženlivě a výrok o nákladech řízení ruší výjimečně, zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo zásah do základních práv [například nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. května 2004 (N 69/33 SbNU 189)]. O takový případ v dané věci nejde.
8. Jak je ze spisu okresního soudu patrné (č. l. 806), stěžovatelka nebyla společně s dalšími poškozenými, usnesením vydaným ještě před zahájením hlavního líčení dne 20. června 2018, připuštěna se svým nárokem k hlavnímu líčení. Okresní soud takto rozhodl s ohledem na judikaturu, podle které u trestného činu spáchaného zaměstnancem při neexcesivním plnění pracovního úkolu může nárok na náhradu škody uplatnit jen zaměstnavatel, a proti tomu mohou své nároky uplatnit ostatní poškození (viz judikáty citované v napadených usneseních). Stěžovatelka tedy měla od počátku řízení před soudy povědomí, že náhrada jakékoli její újmy nebude předmětem trestního řízení.
9. Při svém rozhodování okresní soud aplikoval § 154 a § 155 trestního řádu a uzavřel, že přiznání náhrady nákladů právního zastoupení brání okolnost, že obviněný vykonával pracovněprávní úkol, při současné absenci excesivního jednání z pohledu plnění jeho pracovních povinností. Odkazuje-li stěžovatelka na výňatky z odůvodnění rozsudků ve věci samé, vytrhává je z kontextu odůvodnění: Stížnostní soud rozhodl nově a vyloučil, že by se pachatel souzeného jednání dopustil proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, takže jej uznal vinným jen z nedbalostního jednání a za zásadní označil pochybení zaměstnavatele a další právnické osoby.
10. Nelze se ztotožnit ani s dalšími námitkami ohledně tvrzeného pochybení při doplňování stížnosti. Stěžovatelkou citované judikáty se týkají řízení, v nichž byla stížnost podána a doplněna v zákonné lhůtě či v termínu určeném blanketním návrhem ještě před rozhodováním o stížnosti, avšak doplnění nebylo rozhodujícímu soudu řádně postoupeno. V takových případech lze souhlasit s tím, že pochybení soudů nelze přičítat k tíži účastníkovi řízení. Ze spisu okresního soudu se však podává, že usnesení okresního soudu bylo zástupci stěžovatelky doručeno (datovou schránkou) dne 22. května 2023 v 15:53 hod (přílohy k č. l. 1295) a blanketní stížnost (opatřená správnou spisovou značkou), datovaná dne 25. května 2023, byla dodána do datové schránky okresního soudu (doručena) téhož dne v 16:38 hod s tím, že "Poškozená odůvodní podanou stížnost nejpozději ve lhůtě pěti (5) pracovních dnů" (č. l. 1297-1299). Tato lhůta uplynula ve čtvrtek 1. června 2023, aniž by bylo učiněno jakékoli podání. Dne 29. května 2023 vydal okresní soud opravné usnesení (napravující chybu v psaní, neboť původně ve výroku uvedl sp. zn. 5 T 54/2017 namísto sp. zn. 5 T 94/2017), které bylo vloženo do datové schránky dne 2. června 2023 a doručeno zástupci stěžovatelky v pondělí 5. června 2023 v 9:27 hod (přílohy k č. l. 1300). Dne 6. června 2023 byla věc postoupena stížnostnímu soudu (č. l. 1301), který v neveřejném zasedání ve čtvrtek 8. června 2023 stížnost zamítl (č. l. 1303-1306). V tento den rovněž končila lhůta k podání stížnosti proti opravnému usnesení, avšak teprve v pondělí 12. června 2023 v 7:38 hod bylo do datové schránky okresního soudu doručeno odůvodnění blanketní stížnosti, v záhlaví označené pátečním datem 9. června 2023 (č. l. 1307-1309), které okresní soud postoupil stížnostnímu soudu (13. června 2023 v 8:52 hod.).
11. Podle § 133 trestního řádu, který lze analogicky použít i pro usnesení, běží lhůta k podání opravného prostředku proti opravovanému rozhodnutí tehdy, dotkla-li se oprava podstatně obsahu některého z výroků. Za podstatnou změnu však nelze považovat jednu chybně zapsanou číslici ve spisové značce, překlep, který nemohl mít vliv na jednání stěžovatelky, a proto nelze akceptovat její tvrzení, že lhůta k podání stížnosti proti zamítavému usnesení okresního soudu vypršela teprve uplynutím lhůty k podání stížnosti proti opravnému usnesení, bylo-li navíc odůvodnění odesláno až po jejím uplynutí.
12. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) i právo na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy), představují záruku, že obecné soudy budou při rozhodování o předložených návrzích postupovat podle předem zákonem stanovených pravidel. Uvedená práva nezaručují, a ani zaručit nemohou, že rozhodnutí bude odpovídat očekávání navrhovatele a taková záruka neplyne ani z práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny). Nespokojenost s obecnými soudy vyslovenými právními závěry není porušením těchto základních práv. Obecnými soudy aplikovaný a zákonem stanovený postup není ani porušením zákazu diskriminace (čl. 14 Úmluvy) ani práva na rovnost (čl. 37 odst. 3 Listiny). Tyto záruky zajišťují, že přístup ke každému účastníkovi a jeho návrhům bude shodný bez ohledu na jeho postavení (sociální, etnické, aj.). Obecné soudy uzavřely, že stěžovatelce nepřiznaly náhradu nákladů na právní zastoupení s ohledem na konkrétní okolnosti případu i neúčelnost vynaložených nákladů - takovým rozhodnutím nemohla být porušena ani majetková práva stěžovatelky zaručená v čl. 11 Listiny.
13. Ústavní soud chápe pohnutky stěžovatelky, které ji vedly k podání návrhu i situaci, v níž se nachází, dospěl však k závěru, že obecné soudy o jejím návrhu rozhodly zákonným způsobem, svá rozhodnutí sice stručně, ale dostatečně odůvodnily a nijak neporušily základní práva stěžovatelky.
14. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2023
Pavel Šámal v. r. předseda senátu