Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Františka Vinického, zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem v Praze, Lípová 474/14, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2016 č. j. 29 Co 123/2016-173 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. ledna 2016 č. j. 12 C 140/2013-161, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 a České republiky, za kterou jedná Ministerstvo spravedlnosti, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016 č. j. 29 Co 123/2016-173 bylo ve věci stěžovatele jako žalobce proti žalované České republice, za kterou jednalo Ministerstvo spravedlnosti, potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14.
1. 2016 č. j. 12 C 140/2013-161. Tímto usnesením soud rozhodl o odmítnutí odvolání stěžovatele ze dne 11. 12. 2015, doručeného soudu dne 17. 12. 2015 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2015 č. j. 12 C 140/2013-158 a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Důvodem bylo, že stěžovatel podal citované odvolání opožděně, jelikož tak učinil až dne 17. 12. 2015 a usnesení, proti němuž odvolání směřovalo, mu bylo doručeno dne 30. 11. 2015. Odvolací lhůta tak počala běžet dne 1.
12. 2015 a skončila dnem 15. 12. 2015.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že své blanketní odvolání datované dne 11. 12. 2015 ve formátu PDF odeslal jako samostatnou přílohu dne 15. 12. 2015 ve 22:06 hodin z adresy vinfra@atlas.cz. Dne 16. 12. 2015 v 06:08 hodin bylo příjemcem datové zprávy potvrzeno z podatelny Obvodního soudu pro Prahu 2, že datová zpráva byla doručena s přílohou dne 15. 12. 2015 ve 22:06:54 hodin. Následně stěžovatel dne 17. 12. 2015 doručil blanketní odvolání s datem 11. 12. 2015 do podatelny téhož soudu. Stěžovatel si nebyl vědom skutečnosti, že soud jeho podání ze dne 15. 12. 2015 nemá k dispozici v kompletní podobě. Stěžovatel má za to, že Městský soud přistoupil k posouzení věci přepjatě formalisticky, čímž mu ve svém důsledku odepřel právo na přístup k soudu a porušil i jeho právo na spravedlivý proces,
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je Ústavní soud oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže nepostupují ve shodě s Ústavou, ústavními zákony a principy, které vyplývají z Listiny základních práv a svobod, zejména pak její hlavy páté. Pokud soudy respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.
5. Pochybení shora naznačeného charakteru v přezkoumávané věci Ústavní soud nezjistil. Rozhodující soudy se celou věcí dostatečně zabývaly a svá rozhodnutí srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Městský soud v Praze k podstatě případu uvedl, že stěžovateli byla sice elektronickou podatelnou Obvodního soudu pro Prahu 2 automaticky vygenerována datová zpráva, potvrzující jím učiněné elektronické podání ze dne 15. 12. 2015, označené jako "podání"; přílohu tohoto podání se však nepodařilo otevřít, a to z toho důvodu, že byla úplně prázdná, jak bylo následně potvrzeno servisní organizací Hotline CCA Group, a.s. Z toho je podle městského soudu zřejmé, že stěžovatel elektronickým podáním z adresy vinfra @atlas.cz neodeslal žádné odvolání, a to ani jako přílohu, a závěr soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání podaného osobně v podatelně soudu až dne 17. 12. 2015 je tak správný.
6. V těchto závěrech obecných soudů nelze shledávat nic protiústavního. K opožděnému podání nemohlo být přihlédnuto. Naopak, pokud by soudy konaly podle názoru stěžovatele, jak mělo být prý správně postupováno, mohla by být porušena zásada procesní rovnosti a právní jistoty. V přijatém výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu nebylo možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Za výše uvedených okolností proto nemohou mít relevanci ani odkazy stěžovatele na právní závěry uvedené v jím citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, neboť zde chybí přímý vztah k posuzované věci.
7. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. ledna 2017
Kateřina Šimáčková v. r. předsedkyně senátu