Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. Josefem Havlůjem, advokátem se sídlem Praha 5, Staropramenná 17, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2008, čj. 23 Co 294/2008 - 185, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení výše označeného usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, jako soudu prvního stupně, ze dne 6. 2. 2008, čj. 4 C 390/2002 - 161, o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Tvrdil, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva, garantovaná v čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
K porušení zmíněných základních práv stěžovatele (v řízení před obecnými soudy žalovaného) mělo dojít tím, že obecné soudy u něj neshledaly jednu ze základních podmínek pro ustanovení zástupce pro řízení o vyklizení bytu, neboť u něj nejsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků. Podle obecných soudů zamlčel údaje o starobním důchodu, který mu vyplácí rakouský nositel pojištění, takže u něj nejsou podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel postupu soudů vytýká, že se soustředily jen na jeho příjmy a pominuly jeho argument, spočívající v tom, že důchod, přiznaný mu v zahraničí, je celý poukazován na plnění dluhu. Ze strany soudů tak nedošlo k objektivnímu posouzení jeho majetkových a příjmových poměrů .
Z rozhodnutí, připojených k ústavní stížnosti, vyplývá, že stěžovateli byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 uložena povinnost vyklidit byt. Proti tomuto rozsudku podal odvolání a současně požádal o ustanovení zástupce podle § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"). Soud prvního stupně rozhodl, že u stěžovatele nejsou dány podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, ani důvody pro ustanovení zástupce pro odvolací řízení. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil. Na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku ve výši 1000,-- Kč stěžovatel nereagoval a poplatek nezaplatil. Z tohoto důvodu soud prvního stupně řízení zastavil a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V daném případě se obecné soudy podrobně zabývaly majetkovými poměry stěžovatele a rozhodly s ohledem na výši jeho příjmů, v souladu se zákonnou úpravou. Jejich postup nijak nevybočil z mezí ústavnosti.
Z výše uvedeného plyne, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena žádná ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele. Proto I. senát Ústavního soudu ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2008
Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu