Ústavní soud Usnesení ústavní

I.ÚS 2305/17

ze dne 2018-06-13
ECLI:CZ:US:2018:1.US.2305.17.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti společnosti ERK Liberec, s. r. o., v likvidaci, se sídlem Široká 527, Liberec, IČ: 28686624, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Měsíčná 256/2, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 5270/2016-413 ze dne 3. 5. 2017, takto: Řízení se zastavuje.

Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhala zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též "o. s. ř."), odmítnuto její dovolání s odůvodněním, že neobsahuje všechny zákonné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř. Stěžovatelka namítala, že postupem Nejvyššího soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny.

V průběhu řízení Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla ke dni 16. 5. 2018 vymazána z veřejného rejstříku, a to na základě návrhu likvidátora podaného dle ustanovení § 82 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 185 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zaniká právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku dnem výmazu z veřejného rejstříku.

Zákon o Ústavním soudu neobsahuje ustanovení, které by výslovně upravovalo procesní situaci, kdy v průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatel zanikl; dle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se tudíž přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu, v daném případě ustanovení § 107 odst. 1 a 5 o. s. ř. Podle něj pak platí, že ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost jím být dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, a neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které v řízení jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na právního nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.

Posledně zmiňovaná situace nastala i v nyní souzené věci, tj. došlo k zániku stěžovatelky bez právního nástupce. Řízení bylo proto zastaveno za použití ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu a § 107 odst. 5 o. s. ř.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. června 2018

Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu