Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky P. D., právně zastoupené JUDr. Kateřinou Soukupovou, advokátkou, sídlem U Malše 128/8, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. května 2025 č. j. 5 Co 1424/2024-335, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, J. D., nezletilého A. D., nezletilé A. D., a nezletilé E. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V posuzované věci rozhodovaly obecné soudy o svěření dětí stěžovatelky a vedlejšího účastníka J. D., do péče a o určení výživného. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") rozhodl rozsudkem ze dne 3. 7. 2024 č. j. 19 Nc 293/2023-241 tak, že pokud jde o úpravu styku, nezletilí A. a A. byli svěřeni do střídavé péče rodičů, a to tak, že v každém sudém týdnu v roce se nezletilí A. a A. svěřují od neděle předchozího lichého týdne do čtvrtka do péče matky, a od čtvrtka do neděle do péče otce; v každém lichém týdnu se nezletilí A. a A. od neděle předchozího sudého týdne do středy se svěřují do péče matky, od středy do pátku do péče otce, a od pátku do neděle do péče matky (výrok I). Nezletilá E. byla svěřena do péče matky (výrok II) s tím, že byl upraven styk otce s ní (výrok III). Dalšími výroky rozhodl okresní soud o výživném. Okresní soud konstatoval, že v případě nezletilých A. a A. jsou splněny podmínky pro střídavou péči, avšak asymetrickou formou, neboť střídavá péče v režimu "2-2-3", která probíhala na zkoušku, se ukázala jako nevyhovující a nebyla v zájmu nezletilých, konkrétně měl takový způsob péče bezpochyby vliv na nevyrovnané chování a na psychický stav nezletilého A. Pokud by v tomto modelu péče bylo pokračováno, hrozí podle názoru okresního soudu zejména na straně nezletilého A., že se daná situace bude zhoršovat, což není v jeho zájmu. Stejná situace hrozí podle okresního soudu i u nezletilé A. a u nezletilé E. Proto okresní soud rozhodl ve výše uvedeném rozsahu, přičemž v případě nezletilé E. i s přihlédnutím k jejímu věku rozhodl o svěření do péče matky a o rozšířeném styku s otcem tak, aby pokud možno co nejvíce kopíroval režim starších sourozenců.
3. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 5. 2025 č. j. 5 Co 1424/2024-335, byl změněn rozsudek okresního soudu. Nezletilí byli svěřeni do střídavé péče rodičů, a to v každém lichém týdnu v roce do péče stěžovatelky a v každém sudém týdnu v roce do péče otce (výrok I). Dále pak krajský soud rozhodl o výživném a o styku rodičů s dětmi během prázdnin. Krajský soud uvedl, že okresní soud nezjistil názor nezletilého A., přitom zjištění názoru dítěte autenticky soudem je dle judikatury pravidlem, od kterého se lze odchýlit pouze v odůvodněných případech. Krajský soud proto nezletilého A. vyslechl bez přítomnosti rodičů i jejich právních zástupců, ale za přítomnosti opatrovníka. Z hlediska posouzení péče o nezletilé se dále krajský soud zabýval především obecnými východisky plynoucími z judikatury Ústavního soudu, přičemž dospěl k závěru, že oba rodiče naplňují kritéria stanovená judikaturou stejnou měrou, což svědčí pro střídavou péči, stejně jako skutečnost, že rodiče po většinu života nezletilých dětí tyto vychovávali společně, nezletilé děti mají k oběma rodičům vytvořeny citové vazby a jsou na jejich péči zvyklé. Oba rodiče mají stejné výchovné předpoklady. Rodiče mají cca 100 m od sebe vzdálená bydliště a nezletilé děti nebudou měnit školu, školku ani kamarády. Střídavá péče takzvaně "na zkoušku", která proběhla během odvolacího řízení, nečinila dětem problémy, a jak plyne ze zprávy mateřské školy (vypracované v průběhu zkušebního režimu), obě děvčata výborně prospívají, a to samé lze říci o nezletilém A. Tento se navíc při odvolacím jednání vyjádřil, že by si přál střídavou péči rovnoměrnou. Střídavá péče, tak, jak ji krajský soud upravil, zajišťuje rovnocenné postavení obou rodičů, kteří navzdory napjatým vzájemným vztahům jsou schopni se na základních věcech ohledně nezletilých dětí domluvit, což je zřejmé i z toho, že nezletilé děti prospívají.
4. Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka ústavní stížností, ve které tvrdí, že není v nejlepším zájmu dětí. Stěžovatelka odkazuje na judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 2364/24 ), která hovoří o tom, že ze zákona ani z ústavního pořádku nevyplývá, že by výchozím modelem pro úvahy soudu o rozložení péče o nezletilé děti měla být zcela symetrická střídavá péče (tedy rozložená 50:50). Jakékoli uspořádání poměrů dítěte musí být v jeho nejlepším zájmu. Stěžovatelka má za to, že řízení u krajského soudu zjevně upřednostňovalo práva otce a nikoli práva nezletilých dětí, která by měla být v každém opatrovnickém řízení prioritní. Krajský soud dle ní také bagatelizoval zoufalou až tristní komunikaci rodičů. Kromě toho zdůrazňuje, že se krajský soud nevypořádal s výroky VI a VII rozsudku okresního soudu, tyto nezahrnul do svého rozhodnutí a nijak se jimi ani v odůvodnění rozhodnutí nezabýval.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přehodnocování závěrů obecných soudů (nejen) ve věcech úpravy péče o nezletilé. Posuzování těchto otázek náleží především obecným soudům, které činí skutkové závěry z bezprostřední blízkosti, na základě přímého vnímání před nimi provedených důkazů. Ústavnímu soudu nepřísluší suplovat roli další přezkumné instance, rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní. K ničemu takovému v této věci nedošlo.
7. K otázce svěřování dětí do péče po rozchodu rodičů se Ústavní soud ve své nálezové judikatuře již opakovaně vyjádřil, jak správně akcentoval krajský soud. Základním kamenem, pokud jde o péči o děti, je zásada nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Obecné soudy musí u každého z rodičů (resp. jiných rodinných příslušníků a případně i dalších osob, které usilují o svěření dítěte do péče) posoudit čtyři kritéria: (1) existenci pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míru zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče daného rodiče; (3) schopnost daného rodiče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte (nález Ústavního soudu sp. zn. I.
ÚS 1554/14 ze dne 30. 12. 2014). Naplňují-li oba rodiče všechna kritéria přibližně stejnou měrou, je třeba vycházet z předpokladu, že je v nejlepším zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče obou rodičů (nález ze dne 21. 11. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1921/17 , bod 14). Tento předpoklad lze vyvrátit, nicméně jsou k tomu zapotřebí pádné a objektivní důvody (např. specifický zdravotní a psychický stav dítěte či velká vzdálenost mezi rodiči, viz shrnutí v nálezu ze dne 22. 12. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2611/20 , bod 17).
8. V posuzovaném případě rozhodl krajský soud v souladu s uvedenou judikaturou, když vzhledem k tomu, že oba rodiče naplnili všechna kritéria stejnou měrou, změnil rozhodnutí okresního soudu a svěřil nezletilé do symetrické střídavé péče obou rodičů. Ze žádného provedeného důkazu nevyplynulo, že by byly dány specifické okolnosti, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí o péči - rodiče nezletilých bydlí nedaleko od sebe, symetrická střídavá péče proběhla tzv. na zkoušku a nezletilí prospívali; rodiče jsou dle zjištění obecných soudů schopni se domluvit na základních věcech týkajících se péče o nezletilé (i nezletilý A.
sdělil předsedkyni senátu, že v situaci, kdy se mu stýskalo po matce, otec jej pustil k ní). Rozhodnutí krajského soudu je naprosto logicky odůvodněno s odkazem na to, že rodiče po většinu života nezletilých dětí tyto vychovávali společně, nezletilí mají k oběma rodičům vytvořeny citové vazby a jsou na jejich péči zvyklé. Ústavnímu soudu vzhledem ke shora vysvětlenému zdrženlivému postoji v otázkách péče o nezletilé nepřísluší, aby v situaci zjevně pečlivého uvážení věci ze strany krajského soudu jakkoli zasahoval do jeho rozhodování.
9. Kromě toho krajský soud postupoval příkladně také v tom, že v souladu s judikaturou Ústavního soudu zjišťoval názor nezletilého A. I z jeho výpovědi vyplynulo, že by preferoval symetrickou střídavou péči ("Frekvence střídání mu nevyhovuje, chtěl by být u taťky týden a u mamky také týden.").
10. Nakonec k tvrzení stěžovatelky, že se krajský soud nevypořádal s výroky VI a VII rozsudku okresního soudu Ústavní soud uvádí, že ani tímto nebylo zasaženo do základních práv stěžovatelky, jelikož krajský soud její požadavek na zaplacení dlužného výživného (který okresní soud vypořádal v uvedených výrocích) řešit nemusel. Rozhodnutí okresního soudu bylo jednoduše změněno tak, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí krajského soudu, nejedná se o situaci, že by soud opomněl rozhodnout o části předmětu řízení, jakkoli by bylo vhodnější, kdyby se o dlužném výživném zmínil alespoň v odůvodnění rozsudku.
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. října 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu