Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti A3/94 Property v.o.s., sídlem Hlavní 450, Herink, zastoupené JUDr. Robertem Zugarem, advokátem, sídlem Laubova 1729/8, Praha 3, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 94/2025-56 ze dne 26. 6. 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka podala u Městského soudu v Praze žalobu proti nezákonnému zásahu vedlejšího účastníka řízení spočívajícímu v provedení zápisu rozdělení jejích pozemků do katastru nemovitostí. Městský soud žalobě rozsudkem č. j. 6 A 122/2020-308 ze dne 27. 3. 2025 vyhověl, když určil, že zápis do katastru nemovitostí byl nezákonný, a přikázal vedlejšímu účastníkovi, aby obnovil předchozí stav zápisu v katastru.
2. Vedlejší účastník proti rozsudku městského soudu brojil kasační stížností. Současně se do řízení o kasační stížnosti jako osoba zúčastněná na řízení přihlásilo Ředitelství silnic a dálnic, s. p. (dále jen "ŘSD"). Zaslalo své vyjádření ke kasační stížnosti a namítlo, že městský soud pochybil, když jej jako vlastníka dotčených pozemků nevyrozuměl o probíhajícím řízení a neumožnil mu v něm účast v postavení osoby zúčastněné na řízení.
3. Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl, zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Své odůvodnění založil na tom, že městskému soudu musela být existence osoby přicházející v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení zřejmá, a byl proto povinen ji o řízení vyrozumět a umožnit jí uplatnit procesní práva. Rozsudek městského soudu je proto zatížen jinou vadou řízení podle § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. Dalšími kasačními námitkami se Nejvyšší správní soud nezabýval.
4. Stěžovatelka namítá, že nepřiznání procesního postavení ŘSD jako osoby zúčastněné na řízení nemohlo představovat vadu řízení, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší správní soud měl kasační námitky věcně přezkoumat, a jelikož tak navzdory dostatečným podkladům neučinil a postupoval formalisticky, porušil její právo na spravedlivý proces. Postup soudu se má míjet s účelem řízení o kasační stížnosti a podkopávat princip efektivní soudní ochrany; soud si měl být ostatně již dříve vědom procesní relevance ŘSD. Dále tvrdí, že přiznání procesního postavení osoby zúčastněné na řízení v řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu nemá zákonnou oporu a že Nejvyšší správní soud svým postupem porušil dispoziční zásadu. Namítá porušení čl. 1, 2, 11, 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. K přípustnosti své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že proti napadenému rozsudku neexistuje jiný účinný prostředek procesní ochrany, a tvrdí, že jsou současně naplněny podmínky podle § 75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu. Věc se má týkat strategické dopravní infrastruktury a má zde docházet ke značným průtahům.
6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost totiž představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž všech orgánů veřejné moci; proto se Ústavní soud zabývá ústavními stížnostmi zpravidla až po vyčerpání k tomu určených prostředků právní ochrany, proti konečným rozhodnutím ve věci.
7. Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná také tehdy, když je napadeno pravomocné rozhodnutí soudu, jímž věc nebyla ukončena, ale vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. nález sp. zn. II. ÚS 248/04
ze dne 31. 8. 2005 nebo usnesení
sp. zn. IV. ÚS 125/06
ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)]. To platí i v situaci, je-li orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 256/11
ze dne 16. 2. 2011,
sp. zn. I. ÚS 554/17
ze dne 23. 8. 2017,
sp. zn. IV. ÚS 1743/20
ze dne 25. 8. 2020 nebo
sp. zn. II. ÚS 994/20
ze dne 8. 9. 2020).
8. V projednávané věci stěžovatelka napadá rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým byl zrušen rozsudek městského soudu a věc byla městskému soudu vrácena k dalšímu řízení. Projednávaná ústavní stížnost je tedy ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť se nejedná o konečné rozhodnutí ve věci.
9. Ústavní soud navzdory závěru o nepřípustnosti neodmítne ústavní stížnost tehdy, když jsou naplněny podmínky § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podmínky § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však v projednávané věci naplněny nejsou. Prosté tvrzení, že věc souvisí s výstavbou křižovatky, která tvoří součást strategické dopravní infrastruktury, nezakládá podstatný přesah vlastního zájmu stěžovatelky. Stěžovatelka konkrétně nevysvětluje, v čem přesně by věcné posouzení ústavní stížnosti (navzdory zásadě subsidiarity) podstatně přesahovalo její vlastní zájmy.
Namítaná obecnější otázka výkladu procesních institutů v řízení o ochraně před nezákonným zásahem může být bez problému řešena v řízení proti skutečně konečnému rozhodnutí ve věci. Úkolem Ústavního soudu ostatně není střežit, zda nejvyšší soudy rozhodují o mimořádných opravných prostředcích procesně nejefektivnějším způsobem. Délka a povaha namítaných průtahů přitom neodůvodňuje ani mimořádný postup podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
10. Soudce zpravodaj proto návrh odmítl jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. ledna 2026
Jan Wintr, v. r.
soudce zpravodaj