Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelů Daniela Rosického a Petry Rosické, zastoupených JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 113/2024-80 ze dne 15. května 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Koninklijke Luchtvaart Maatschappij N.V., sídlem Amsterdamseweg 55, Amstelveen, Nizozemské království, jednající v České republice prostřednictvím KLM Royal Dutch Airlines, organizační složka, sídlem Karla Engliše 3219/4, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze ("městský soud"), jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ("obvodní soud") č. j. 27 C 241/2023-54 ze dne 9. ledna 2024 o zamítnutí žaloby, jíž se stěžovatelé po vedlejší účastnici domáhali zaplacení částky 1 687,87 eur s příslušenstvím.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
3. Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že současně s ústavní stížností podali stěžovatelé (z procesní opatrnosti) proti napadenému rozsudku městského soudu dovolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Tuto skutečnost (podání dovolání k obvodnímu soudu dne 26. srpna 2024) ověřil v databázi infoSoud, dostupné na https://infosoud.justice.cz, a telefonickým dotazem k obvodnímu soudu (č. l. 19 spisu Ústavního soudu).
4. Je tedy zřejmé, že nastal souběh dvou řízení, jež mohou ve výsledku vést ke zrušení napadeného rozsudku, a to o ústavní stížnosti a o dovolání. Pokud by v nyní projednávané věci byla ústavní stížnost Ústavním soudem věcně posouzena dříve, než bude rozhodnuto o stěžovateli podaném dovolání, mohlo by dojít k nepřípustnému zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je nežádoucí (zpravidla proto nepřípustné), aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával obecný soud a zároveň i Ústavní soud.
5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ledaže jsou dány důvody přípustnosti ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 tohoto zákona, což v posuzované věci nejsou.
Princip subsidiarity ústavní stížnosti vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu čl. 83 Ústavy České republiky ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních.
V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti (pravomoci) jiných orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána, a zásah Ústavního soudu připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené neústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.
6. Uplatnění výše popsaného principu subsidiarity vede k závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i řízení dovolací, je návrhem (s ohledem na znění § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) nepřípustným, předčasným.
7. Za nastalé procesní situace stěžovatelům pro podání ústavní stížnosti poběží lhůta dvou měsíců až ode dne doručení rozhodnutí soudu o dovolání, které nyní nelze předjímat. To bude platit i v případě, neztotožní-li se Nejvyšší soud s tvrzením stěžovatelů, že je v jejich věci dovolání přípustné (ačkoli byli v napadeném rozsudku poučeni o opaku), neboť jde podle jejich názoru o vztah ze spotřebitelské smlouvy podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Takové situace, kdy se ukáže, že dovolání nebylo efektivním opravným prostředkem, tedy prostředkem řádně - v souladu s příslušnými procesními předpisy - uplatněným, nezbývá interpretovat než tak, že je zpochybněn - a to dodatečně - implicitní předpoklad, na jehož podkladě Ústavní soud o nepřípustnosti původní ústavní stížnosti rozhodl, totiž že podané dovolání je způsobilé otevřít relevantní řízení, ve vztahu, k němuž je řízení o ústavní stížnosti řízením subsidiárním.
Ústavní stížnost nově podanou v zákonné lhůtě po rozhodnutí o dovolání Ústavní soud proto vždy projedná, neboť není přijatelné, aby - zjednodušeně řečeno - prvotní ústavní stížnost odmítl jako předčasnou a následnou pak jako opožděnou. Jiné řešení k dispozici není, neboť splnění procesních podmínek, jež otevírá prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, Ústavní soud sám při souběhu řízení posuzovat nemůže.
8. Pakliže na základě podaného dovolání Nejvyšší soud napadené rozhodnutí městského soudu zruší, nastane situace identická se současnou potud, že řízení před obecnými soudy bude nadále probíhat a nebudou dány předpoklady pro řízení před Ústavním soudem.
9. Vzhledem k výše uvedenému soudkyně zpravodajka ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, když neshledala důvod k postupu podle § 75 odst. 2 tohoto zákona. Z důvodu hospodárnosti řízení Ústavní soud za nastalé procesní situace nepřistoupil (výzvou stěžovatelům) k odstranění formálního nedostatku stěžovateli předložené plné moci, v níž nebylo v rozporu § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. září 2024
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka