Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou společnosti Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, proti náhradové části výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2012, č. j. 184 EC 643/2010-34, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Okresní soud v Ostravě uložil žalovanému zaplatit stěžovatelce částku ve výši 1 008 Kč spolu s úrokem z prodlení a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč.
Ohledně nákladů řízení Okresní soud v Ostravě v rozsudku uvedl, že stěžovatelka v daném řízení byla úspěšná, proto má podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně nákladů řízení se soud dále ztotožnil se stanoviskem vycházejícím z usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. 12. 2011. Konstatoval především, že náklady na zastoupení advokátem byly neúčelně vynaloženy.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že soud jí měl přiznat mimo částky 300,- Kč, představující náklady na zaplacený soudní poplatek, i náklady řízení vynaložené na právní pomoc v zájmu zajištění odborné péče při hájení jejich práv.
Stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik stovek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na usnesení ze dne 25.
ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 44/12 ; usnesení ze dne 26. března 2012; sp. zn. IV. ÚS 985/12 ; usnesení sp. zn. I. ÚS 1498/12 ze dne 16. 5. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 1352/12 ze dne 16. 5. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 1340/12 ze dne 16. 5. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 1461/12 ze dne 16. 5. 2012 a řadu dalších, která všechna jsou stěžovatelce známa. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. července 2012
Vojen Güttler předseda senátu