Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Mikela, zastoupeného Mgr. Tomášem Mikulou, advokátem, sídlem Chrastěšovská 1166, Vizovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 53/2024-56 ze dne 28. 6. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Zlínského kraje, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že Nejvyšší správní soud ("NSS") porušil jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Městský úřad Otrokovice ("stavební úřad") zastavil společné územní a stavební řízení pro stavbu rodinného domu, protože stěžovatel na výzvu nedoplnil požadované doklady a náležitosti projektové dokumentace (rozhodnutí č. j. SÚ/34067/2021/CHJ ze dne 9. 8.2021). Vedlejší účastník odvolání stěžovatele zamítl rozhodnutím č. j. KUZL 63159/2021 ze dne 20. 9. 2021. Stěžovatel proti rozhodnutí vedlejšího účastníka brojil správní žalobou, kterou Krajský soud v Brně ("krajský soud") zamítl (rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 A 130/2021-79 ze dne 31. 1. 2024). NSS ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu kasační stížnost jako nedůvodnou.
3. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel namítá, že NSS dospěl k protiústavnímu závěru, že stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil námitky, které jsou jen opětovně vznesené žalobní námitky, tedy že směřovaly pouze proti rozhodnutím správních orgánů, nikoliv proti závěrům krajského soudu. Stěžovatel tvrdí, že se v kasační stížnosti vlastní argumentací vyjádřil ke každému bodu rozsudku krajského soudu, závěr NSS je podle něj alibistický a zjevně nesprávný. Převzal-li krajský soud z velké části nekriticky argumentaci správních orgánů, je logické, že námitky vůči postupu krajského soudu v kasační stížnosti budou kopírovat námitky uplatněné vůči postupu správních orgánů.
Stěžovatel podle svého přesvědčení naplnil důvody podání kasační stížnosti ve smyslu § 103 odst. 1 soudního řádu správního; nezabýval-li se NSS jeho námitkami jako nepřípustnými podle § 104 odst. 4 soudního řádu správního, procesně pochybil. NSS se podle stěžovatele dále chybně vypořádal se stěžovatelovou námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, kterou obecně formuloval v bodě 40 kasační stížnosti, dále ji konkretizoval v bodech 41-48, což NSS přehlédl. Stěžovatel nenamítal, že se krajský soud vadami vůbec nezabýval; tvrdil, že se jimi zabýval povrchně a pouze nekriticky převzal argumentaci správních orgánů, aniž by ji podrobil autonomnímu kritickému posouzení.
Odůvodnění rozsudku krajského soudu neobsahuje úvahy, kterými byl soud veden při hodnocení zjištěného skutkového stavu a při výkladu právních norem. Z napadeného rozsudku ani nevyplývá, jakým způsobem a zda vůbec se NSS vypořádal s přípisem stěžovatele ze dne 28. 3. 2024 (označeným jako "doplnění kasační stížnosti").
4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci a v zásadě tvrdí, že NSS se dostatečně nevypořádal s jeho věcnými argumenty uvedenými v kasační stížnosti. Stěžovatel neidentifikuje ani jednu substantivní námitku, kterou měl NSS protiústavně opomenout, natož aby v návrhu vysvětlil, jak konkrétně by to mělo ovlivnit výsledek jeho věci, která se týká nesplnění povinnosti doložit stavebnímu úřadu potřebné podklady. Břemeno tvrzení tíží v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele a úkolem Ústavního soudu není za stěžovatele ústavněprávní argumentaci domýšlet.
6. NSS ústavně konformním způsobem vysvětlil, proč považuje rozsudek krajského soud za přezkoumatelný; v bodě 16 napadeného rozsudku kupříkladu hodnotil, že krajský soud přezkoumal obsah výzev stavebního úřadu, vyslovil se k jeho namítanému nezákonnému postupu, rychlosti řízení i namítanému šikanóznímu postupu. Namítá-li stěžovatel, že z napadeného rozsudku NSS nevyplývá, jak se NSS vypořádal s jeho přípisem ze dne 28. 3. 2024, znovu neuvádí žádné konkrétní substantivní argumenty, které měl NSS přehlédnout, a jak by to mělo ovlivnit výsledek celého řízení.
7. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím NSS byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. září 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu