Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Mgr. Danuše Korczynské, zastoupené JUDr. Romanem Nováčkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1758/4, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 273/2016-668 ze dne 8. června 2016 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 58 C 224/2008-656 ze dne 2. května 2016, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v řízení domáhala náhrady škody ve výši 10 000 000 Kč na své advokátce. Žaloba stěžovatelky byla zamítnuta Okresní soudem v Ostravě a rozsudek tohoto soudu byl potvrzen i Krajským soudem v Ostravě. V průběhu dovolacího řízení (zahájeného stěžovatelkou) došlo k úmrtí žalované. Okresní soud přerušil řízení usnesením č. j. 58 C 224/2008-656 do skončení řízení o dědictví po žalované, neboť žalovaná ztratila způsobilost být účastnicí řízení a v řízení nebylo možné hned pokračovat s právním nástupcem. Toto rozhodnutí krajský soud potvrdil usnesením č. j. 8 Co 273/2016-668 s tím, že přesně odpovídá znění § 107 občanského soudního řádu.
2. Proti těmto usnesením krajského a okresního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a na ochranu majetku. Porušení svých práv stěžovatelka spatřovala v tom, že přerušením řízení dochází k opětovnému odložení konečného vyřešení sporu. Jeho prodlužování je nepřijatelné, neboť trvá již 8 let a s ohledem na věk stěžovatelky by rozhodnutí mohlo přijít pozdě - nemusela by se jej dožít. Soudy se nevypořádaly s alternativním postupem, který stěžovatelka navrhla. Řízení mohlo pokračovat po ustanovení opatrovníka zemřelé žalované. Žalovaná byla navíc pojištěna, takže náhrada škody by byla hrazena pojišťovnou, nikoliv z majetku spadajícího do dědického řízení. V takovém případě je přerušení řízení zcela nadbytečné.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
4. Ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem ochrany práv. Ústavní soud je proto zásadně povolán k posouzení z hledisek souhrnných a po pravomocném skončení věci, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Procesní rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, tedy ze své povahy zpravidla nejsou s to zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod. Z toho důvodu ostatně Ústavní soud v některých případech obdobné ústavní stížnosti odmítá pro nepřípustnost (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2590/07 ze dne 12. 10. 2007,
ze dne 4. 7. 2008,
ze dne 26. 1. 2015 či
II. ÚS 1824/14 ze dne 13. 3. 2015). V jiných případech se soud k možnosti věcného přezkumu staví kladně, ale značně zdrženlivě (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1367/12 ze dne 17. 1. 2013 a tam citovanou judikaturu). Stejný přístup se uplatní i ve věci stěžovatelky.
5. V projednávané věci soudy postupovaly podle znění § 107 občanského soudního řádu. Stěžovatelkou navržené alternativní postupy (např. ustanovení opatrovníka) oproti tomu v občanském soudním řádu nemají oporu (srov. § 29). Rozhodovací důvody obou napadených rozhodnutí jsou zřejmé, obecné soudy je dostatečně vysvětlily. Ústavní soud tak neshledal, že by postupem okresního či krajského soudu došlo k porušení procesních předpisů, které by mělo za následek stěžovatelkou namítaného porušení práva na spravedlivý proces či dokonce k zásahu do vlastnického práva stěžovatele.
6. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2016
David Uhlíř v. r. předseda senátu