Přiměřené použití o.s.ř. podle § 63 zákona o Ústavním soudu
U 1/5 SbNU 545
Přiměřené použití o.s.ř. podle § 63 zákona o Ústavním soudu
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky H. S., zastoupené advokátem JUDr. P. K., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20 Co 238/94 ze dne 31. 1. 1995, t a k t o :
Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelka svým podáním ze dne 26. 10. 1995 namítá nesprávnost závěrů rozhodnutí soudů prvé i druhé instance ve věci její žaloby proti M.ú. H., týkající se stanovení povinnosti žalovanému uzavřít s navrhovatelkou dohodu o vydání nemovitosti na základě zákona č. 87/1991 Sb. Rozhodnutím Okresního soudu Uherské Hradiště, sp. zn. 6 C 196/91 ze dne 20. 10. 1993 ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20Co 238/94 ze dne 31. 1. 1995, bylo rozhodnuto, že řízení o uzavření dohody o vydání nemovitosti se zastavuje. Důvodem zastavení řízení byla skutečnost, že žalovaný, označený v žalobě, neměl způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 19 o. s. ř. Nositelem této způsobilosti, jako neodstranitelné procesní podmínky řízení, bylo město H. Navrhovatelka ve své ústavní stížnosti poukazuje na skutečnost, že tuto podává po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., neboť rozhodnutí soudu druhé instance jí bylo doručeno dne 27. 2. 1995. Žádá, aby ve smyslu ustanovení
§ 63 zákona č. 182/1993 Sb. ve spojení s § 58 o. s. ř. jí bylo prominuto zmeškání lhůty. Jako důvod zmeškání uvádí svůj špatný zdravotní stav, který jí od února 1995 nedovoloval podat ústavní stížnost. O této skutečnosti připojila ke svému podání lékařskou zprávu. Ve vlastní ústavní stížnosti pak vytýká obecným soudům, že jí neposkytly poučení ve smyslu ustanovení § 5 o. s. ř. ohledně nutnosti záměny žalovaného. Tím podle názoru navrhovatelky porušily obecné soudy čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle stěžovatelky měly obecné soudy postupovat podle § 43 odst. 1 o. s. ř. a § 104 odst. 2 téže normy a učinit tak vhodná opatření, směřující k odstranění vad návrhu. Při podání své žaloby vycházela navrhovatelka z názoru, že povinnou osobou k vydání nemovitosti je ten subjekt, který ke dni účinnosti
zákona č. 87/1991 Sb. objekt drží. Tímto subjektem byl podle ní M.ú. H. Podle § 43 odst. 1 písm. b) soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zák. č. 182/1993 Sb. Podle písm. c) téhož ustanovení odmítne soudce zpravodaj mimo ústní jednání návrh, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V daném případě nemůže Ústavní soud aplikovat ustanovení
§ 63 zákona č. 182/1993 Sb., týkající se subsidiárního použití o.s.ř. v řízení před
Ústavním soudem, konkrétně aplikovat ustanovení § 58 o. s. ř. o prominutí zmeškání lhůt. Přiměřené použití občanského soudního řádu je možné pouze za podmínky, že zákon č. 182/1993 Sb. nestanoví nic jiného. V tomto případě však
čl. 43 odst. 1 písm. b) neskýtá dispoziční volnost.
S poukazem na shora uvedené skutečnosti proto Ústavní soud ČR odmítl návrh navrhovatelky podle § 43 odst. 1 písm. b) a písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné. V Brně 26. ledna 1996