Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Mgr. Michala Heldenburga a 2) Mgr. Olgy Heldenburg, obou zastoupených Mgr. Michalem Štrofem, advokátem, Advokátní kancelář Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři s. r. o., se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 5. 2013 č. j. 22 C 101/2012-57 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Předmětem řízení před obecným soudem byla žaloba, kterou se stěžovatelé domáhali zaplacení částky 2 652 Kč z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem státu - konkrétně Obvodního soudu pro Prahu 6. Tento soud neinformoval stěžovatele o zrušení termínu jednání, o jehož odročení stěžovatelé žádali. O zrušení jednání se dozvěděli teprve poté, kdy se dostavili k soudu v době nařízeného jednání; z tohoto důvodu požadovali náhradu škody skládající se z paušální odměny advokáta, který se k soudu dostavil, cestovného, parkovného a náhrady za promeškaný čas.
3. Soud jejich žalobu zamítl s tím, že ve věci neshledal nesprávný úřední postup žalovaného Ministerstva spravedlnosti ČR. Uvedl, že z průběhu předmětného řízení je zjevné, že žalovaní (mezi něž patří i stěžovatelé) se úzkostlivě snaží o to, aby řízení, v němž šlo o žalobu na vyklizení nemovitosti, probíhalo co nejdéle (opakované námitky podjatosti, žádosti o odročení). Rovněž z dalšího průběhu řízení je zřejmé, že žalovaní ve svých procesních obstrukcích pokračují. K tvrzenému pochybení předsedkyně senátu stran neoznámení zrušení jednání soud uzavřel, že ve věci absentuje již první předpoklad odpovědnosti státu za škodu, jelikož se nejedná o nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí.
4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítali zejména to, že obecný soud nerozhodl včas o žádosti o odročení jednání a nařízené jednání zrušil až ve stejný den, na který bylo jednání nařízeno. Současně uvedli, že z opatrnosti se stěžovatelé dostavili v nařízenou dobu na jednání soudu, jelikož o jeho zrušení nebyli informováni, a to na rozdíl od žalobce. Soud si tak nelegitimně vynutil přítomnost stěžovatelů i jejich právního zástupce. Důvodem měla být dohoda o novém možném termínu jednání soudu. Na závěr stěžovatelé navrhli zrušení napadeného rozsudku.
6. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že podle čl. 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti, jehož pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Stěžovatelé tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu v jejich právní sféře nastala. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud ve vztahu k újmám, které jsou dovozovány z tzv. bagatelních věcí. Tomu je tak i v nyní projednávané věci; předmětná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů na náhradu škody ve výši 2 652 Kč. V těchto případech se přitom Ústavní soud projevuje s mimořádnou zdrženlivostí.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu v případě bagatelních věcí lze k přezkumu věci z ústavněprávního hlediska přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci, neboť tato částka již jen pro svou výši není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod (srov. například usnesení ze dne 5. 11. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2325/13 ).
7. O takový případ se však nejedná. Soud, který o jejich žalobě v nyní posuzovaném řízení rozhodoval, své závěry odpovídajícím způsobem zdůvodnil, přičemž neopomenul zdůraznit též míru zavinění žalobců na délce trvání řízení před obecnými soudy. Současně se vypořádal též s tvrzeným pochybením Obvodního soudu pro Prahu 6, kde předsedkyně senátu v dostatečném časovém předstihu neoznámila stěžovatelům zrušení nařízeného jednání, k čemuž stěžovatelé sami dali (opakovaně) podnět.
8. V posuzované věci nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelů. Jejich stížnost je nutno označit za zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost stěžovatelů bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. května 2014
Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu