Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele B. M. H., zastoupeného JUDr. Bc. Marcelou Lafek, advokátkou, sídlem Národní 416/37, Praha 1, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích č. j. ZN 1160/2024-199 ze dne 27. června 2024 a usnesení Generálního ředitelství cel č. j. GŘC-1757-188/TČ-2023-835830 ze dne 18. června 2024, za účasti Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích a Generálního ředitelství cel, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Generální ředitelství cel ("policejní orgán") rozhodlo o prodeji automobilu stěžovatele, neboť lze důvodně předpokládat, že rychle ztratí na tržní hodnotě. Utržená částka bude uložena do policejní úschovy. Okresní státní zastupitelství v Litoměřicích ("státní zastupitelství") zamítlo stížnost stěžovatele jako nedůvodnou.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 11 a v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
3. Podle stěžovatele rozhodl policejní orgán o prodeji jeho automobilu, ačkoli nebyl v době rozhodnutí obviněný a uvedený postup je možné použít výhradně proti obviněnému [§ 12 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o zajištění")]. Stěžovatel byl zadržen dne 4. června 2024 a je v postavení podezřelého. Za této situace opakovaně žádal o nahlédnutí do spisu podle § 65 odst. 2 trestního řádu, čemuž orgány činné v trestním řízení nevyhověly; takový postup je v rozporu i se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2021/13/EU ze dne 22. května 20212 o právu na informace. Stěžovateli nebyly poskytnuty žádné informace ani o prodeji jeho vozidla.
4. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Z napadených usnesení se podává, že policejní orgán šetřil podezření, že stěžovatel mohl mít účast na páchání přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1 trestního zákoníku. Předmětný automobil policejní orgán zajistil podle § 79a odst. 1 ve spojení s § 79c odst. 5 trestního řádu neboť podle jeho zjištění sloužil k distribuci a skladování tabákových výrobků. Již ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu stěžovatel namítal, že ve věci není obviněný, a proto není policejním orgánem zvolený postup oprávněný. Státní zástupkyně v napadeném usnesení odkázala na § 1 odst. 7 zákona o zajištění, podle kterého ustanovení, "v nichž se hovoří o obviněném, se obdobně užijí i na jinou osobu, jíž byl zajištěn majetek v trestním řízení"; uvedený postup je proto aplikovatelný i proti stěžovateli.
6. Ústavní soud je v souladu se svou ustálenou judikaturou přísně restriktivní k možnému zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu; proto koriguje pouze nejextrémnější excesy orgánů činných v trestním řízení, které jsou výrazem svévole či libovůle. Do probíhajícího řízení (pravomocně neskončeného) zasáhne Ústavní soud jen v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká zákonnému právnímu rámci a takto vzniklé vady (jejich důsledky) nelze v následujících fázích trestního řízení již odstranit (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. srpna 2012 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 16. března 2006; všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz).
7. Majetkové zajišťovací instituty upravené (§ 79 a násl. trestního řádu) jsou sice opatřením zasahujícím do práva na pokojné užívání majetku [čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ("Protokol"), čl. 11 Listiny], současně však jsou prostředkem dočasným, zatímním a zajišťovacím; nejde o zbavení majetku (čl. 1 odst. 1 Protokolu), ale o opatření týkající se "užívání majetku" (čl. 1 odst. 2 Protokolu). Při posouzení ústavnosti dočasných zajišťovacích institutů Ústavní soud přihlíží ke smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů i snaha maximálně eliminovat škodu způsobenou (případnou) trestnou činností [viz nález sp. zn. I.
ÚS 2485/13 ze dne 2. prosince 2013 (N 206/71 SbNU 429) či usnesení sp. zn. III. ÚS 125/04 ze dne 1. července 2004]. Uvedené platí i pro prodej zajištěného majetku podle § 12 zákona o zajištění, které není (dalším) omezením vlastnického práva, neboť vzniklo již samotným zajištěním věci; jeho smyslem je transformace zajištěného majetku k zachování jeho hodnoty a jde o zásah, který zabraňuje snižování hodnoty zajištěného majetku v průběhu času (viz například usnesení sp. zn. I. ÚS 3198/14 ze dne 3.
prosince 2014 či sp. zn. IV. ÚS 374/15 ze dne 24. února 2015).
8. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že orgány činné v trestním řízení napadenými usneseními nezasáhly do vlastnického práva stěžovatele. Jde-li o zákonné vymezení osoby, vůči níž může být aplikovaný postup (prodej zajištěné věci) použit, lze bez dalšího odkázat na státní zástupkyní citované ustanovení zákona o zajištění.
9. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že jakkoli stěžovatel brojí výhradně proti napadeným rozhodnutím, v ústavní stížnosti zmiňuje i neumožnění nahlížet do spisu. K tomu zaslal Ústavnímu soudu odpověď policejního orgánu na žádost o nahlížení do spisu (č. j. GŘC-1757-201/TČ-2023-835830 ze dne 3. července 2024) a následné vyrozumění státní zástupkyně o přezkoumání postupu policejního orgánu (č. j. ZN 1160/2024-217 ze dne 18. července 2024). Z vyrozumění je patrné, že stěžovatel (jeho zástupkyně) byl poučen o možnosti požádat o přezkoumání vyřízení podání Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem, podle § 16a odst. 7 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Jak Ústavní soud zjistil, takové kroky stěžovatel neučinil.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu