Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška o ústavní stížnosti J. H., zastoupené advokátem JUDr. Pavlem Jiřičkou, sídlem Pařížská 227/20, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 103/2024-433 ze dne 28. května 2024 a výrokům II a IV usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 0 P 258/2022-360 ze dne 18. ledna 2024, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a M. B. a nezl. L. B. B., jako vedlejších účastníků řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít uložením pokuty stěžovatelce za zmařený styk vedlejší účastnice (nezletilá dcera stěžovatelky) s vedlejším účastníkem (otec vedlejší účastnice). Ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí na Labem č. j. 0 P 258/2022-197 ze dne 24. 11. 2022 byla schválena dohoda stěžovatelky a otce, podle které, stručně řečeno, otec byl oprávněn stýkat se s dcerou dvakrát týdně a stěžovatelka byla povinna dceru na styk připravit. Navzdory tomu se žádný styk otce s dcerou nekonal a otec podal 4. 1. 2023 návrh na výkon rozhodnutí. Ke stykům nedocházelo ani poté, a otec tak postupně podával další návrhy na výkon rozhodnutí.
3. Dne 7. 2. 2023 okresní soud stěžovatelku vyzval (§ 501 zákona o zvláštních řízeních soudních) k plnění vykonatelného rozhodnutí soudu. Ke stykům otce s dcerou ale ani nadále nedocházelo. Usnesením okresního soudu ze dne 1. 3. 2023 byla stěžovatelce uložena pokuta za tři zmařené styky v celkové výši 6 000 Kč. Toto rozhodnutí bylo zrušeno Krajským soudem v Ústí nad Labem jako soudem odvolacím, neboť bylo potřeba doplnit dokazování ohledně majetkových poměrů stěžovatelky.
4. Usnesením č. j. 0 P 258/2022-360 ze dne 18. 1. 2024 okresní soud zamítl návrh otce na výkon rozhodnutí odnětím vedlejší účastnice (výrok I), stěžovatelce uložil pokutu za zmařené styky za období od 11. 2. 2023 do 3. 1. 2024 ve výši 2 000 Kč za každý zmařený víkendový styk a 1 000 Kč za každý zmařený styk ve všední den, celkově tedy 111 000 Kč (výrok II, napadený ústavní stížností), přiznal otci náhradu nákladu řízení (výrok III) a rozhodl o povinnosti stěžovatelky splácet pokutu v měsíčních splátkách (výrok IV, napadený ústavní stížností). Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích II a IV potvrdil a nově rozhodl o nákladech řízení.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že veškerou vinu za neuskutečněné styky soudy svalují na ni, ačkoli dcera má z vedlejšího účastníka "blok", nechce se s ním vídat, bojí se ho a trhá si nehty, když se o něm i jen mluví. Z písemné zprávy opatrovníka ze dne 25. 3. 2024 se pak podává, že dcera odmítla s otcem odejít, a to i společně se stěžovatelkou. To má dokazovat, že stěžovatelka svou povinnost připravit dceru na styk plnila.
6. Podle stěžovatelky by soudy měly řádně objasnit všechny okolnosti věci, zjistit stanovisko dcery, o které se soudy nezajímaly, a případně zvolit jiná opatření jako např. asistovaný styk. Stěžovatelka poznamenává, že dne 31. 5. 2019 byl otec vykázán ze společného obydlí, neboť stěžovatelku za přítomnosti dcery údajně fyzicky napadl, možná i proto podle stěžovatelky dcera styk odmítá.
7. Stěžovatelka konečně poukazuje na to, že dcera je osoba s postižením, neboť u ní byla diagnostikována poporodní paréza brach. Stěžovatelka s ní chodí na vyšetření, otec se toho však neúčastní a zdravotní stav dcery ho nezajímá. To platí i o soudech, které zdravotní stav v napadených rozhodnutích vůbec nezmiňují.
8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud úvodem poznamenává, že k přezkumu rodinně právních věcí přistupuje velmi zdrženlivě. Rozhodování v této navýsost citlivé oblasti je zásadně doménou obecných soudů, které - se znalostí spisu a vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit konečné rozhodnutí, jež bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájmy nezletilých dětí (usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 857/22
ze dne 17. 5. 2022).
10. V minulosti Ústavní soud v několika případech shledal porušení ústavně zaručených práv rodičů, kterým byla uložena pokuta za zmaření styku nezletilého s druhým rodičem, pakliže ke styku nedošlo v důsledku přání nezletilého [viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 3462/14
ze dne 13. 10. 2015 (N 184/79 SbNU 91) či sp. zn. II. ÚS 3489/15
ze dne 19. 4. 2016 (N 71/81 SbNU 253)]. To ovšem nic nemění na tom, že úlohou rodičů je dítě na styk připravit, a pokud tak neučiní, je namístě přistoupit k výkonu rozhodnutí v podobě uložení pokuty (z mnoha viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2702/23
ze dne 31. 10. 2023 či
sp. zn. III. ÚS 857/22
ze dne 17. 5. 2022). Jak k tomu uvedl Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 3289/21
ze dne 20. 12. 2021: "Je na stěžovateli jako přímém vychovateli nezletilého, aby mu vysvětlil (stejně jako jej přiměje chodit do školy), že výkon rozhodnutí je veden pro jeho dobro a v jeho zájmu."
11. Stejně tak tomu je i nyní. Nutno přitom konstatovat, že ústavní stížnost ne zcela koresponduje s tím, za co skutečně byla stěžovatelce pokuta uložena. Jak totiž soudy uvedly v odůvodnění svých rozhodnutí, stěžovatelka styk dcery s otcem dlouhodobě úmyslně sabotovala, záměrně brala dceru dříve ze školky, odvážela ji v době plánovaného styku k prarodičům apod. Když už přece jen mělo, za přítomnosti opatrovníka, ke styku výjimečně dojít, stěžovatelka zcela rezignovala na byť minimální snahu dceru na styk připravit, přičemž dle zprávy opatrovníka "na otce nijak nereagovala, pouze hovořila směrem k nezletilé, a to primárně z důvodu oblékání. K otci byla zády. Nezletilou nijak ke kontaktu s otcem nemotivovala, otce naprosto ignorovala". Nešlo tedy o případy, kdy by rodič učinil vše, co bylo v jeho silách, a ke styku s druhým rodičem by nedošlo čistě v důsledku neochoty nezletilého dítěte. V ústavní stížnosti se přitom stěžovatelka proti těmto zjištěním nijak nevymezuje.
12. Nezletilé bylo navíc v období, za které byla stěžovatelka pokutována, pět, resp. šest let. Úloha stěžovatelky jako matky byla tedy pro usnadnění styku a vzájemné sblížení dcery a otce stěžejní. Stěžovatelka místo toho styku dcery s vlastním otcem bránila, a to po dobu více než jednoho roku.
13. Ani tvrzené události, k nimž mělo údajně dojít v minulosti (např. stěžovatelkou zmiňované, avšak nijak v ústavní stížnosti nedoložené domácí násilí otce), přístup stěžovatelky nevysvětlují. Setkávání otce s dcerou totiž bylo výsledkem (soudem schválené) dohody stěžovatelky s otcem, k níž došlo dávno po zmiňovaných událostech. Nedává smysl, že stěžovatelka dohodě předcházející incidenty používá jako důvod, proč jí uzavřenou dohodu od samého počátku porušovala.
14. To stejné ostatně platí i pro zmínku o zdravotním stavu nezletilé. Tento stav není nový a nebránil uzavření dohody, kterou následně stěžovatelka porušovala (na což poukázal i okresní soud, není tedy pravda, že by soudy zdravotní stav vůbec nezmínily). Není ostatně důvod, proč by důsledkem postižení horní končetiny nezletilé mělo být znemožnění setkávání s vlastním otcem.
15. Jde-li o názor dítěte, tak jak už bylo řečeno, dceři bylo v době, kdy stěžovatelka úmyslně znemožňovala styk s otcem, pět, resp. šest let, podmínky styku nadto byly výsledkem dohody rodičů, kterou stěžovatelka porušuje od samého počátku (nejde tedy o výsledek nějakého posunu v zájmech či přáních dítěte). O tom, že vztahy mezi otcem a dcerou byly do jisté míry narušené, ostatně nebylo pochyb, přičemž setkávání dvakrát za týden mělo vést k postupnému zlepšení těchto vztahů. Tomu však stěžovatelka podle skutkových zjištění soudů nikdy nedala opravdovou šanci. O tom dle soudů není pochyb a za to byla stěžovatelce uložena pokuta.
16. Ústavní soud tedy neshledal žádné tvrzené porušení ústavních práv stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. října 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu