Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti V. Ch., zastoupeného Mgr. Magdalenou Vašinkovou, advokátkou se sídlem Skřivanova 7, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2025 č. j. 55 Co 181/2025-2541, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a M. K. a nezl. O. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodoval o návrhu otce na nahrazení souhlasu matky (vedlejší účastnice) s podáním žádosti o změnu příjmení nezletilého vedlejšího účastníka. Stěžovatel zejména tvrdil, že si nezletilý ve věku 10 let přeje mít stejné příjmení jako on. Obvodní soud však návrhu nevyhověl. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že změna příjmení není v zájmu nezletilého. Podle obvodního soudu se ve skutečnosti jedná spíše o přání otce než samotného nezletilého, který toto přání sice uvedl, ale žádné skutečné důvody pro ně; sám neuvedl.
2. Městský soud v Praze rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Přání nezletilého je sice třeba zohlednit, ale v daném případě se městský soud ztotožnil s obvodním soudem v tom, že šlo spíše o přání otce. Nejlepšímu zájmu dítěte aktuálně neodpovídá změna příjmení. Oba rodiče se jmenují jinak, nezletilý je na tuto situaci dlouhodobě zvyklý a jeho změnou příjmení by se fakticky nic nezměnilo. Neshoda v otázce změny příjmení je spíše výrazem konfliktů probíhajících mezi rodiči.
3. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozsudek městského soudu. Tvrdí, že soud nerespektoval názor nezletilého, nevyslechl ho v řízení před odvolacím soudem a porušil právo nezletilého na jméno. Z těchto důvodů má stěžovatel za to, že městský soud porušil základní práva nezletilého zakotvená v čl. 32 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva zakotvená v čl. 3 odst. 1, čl. 12 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V případě usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti přitom postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
5. Obecné soudy se návrhu stěžovatele podrobně věnovaly a své závěry přehledně odůvodnily. Z pohledu ústavněprávního jim není co vytknout. Stěžovatel směšuje přání nezletilého s jeho nejlepším zájmem. Skutečnost, že nezletilý vyslovil přání jmenovat se stejně jako otec, ještě neznamená, že toto je skutečně jeho upřímným přáním, jak na to upozornily obecné soudy. Navíc, ani vyhovění upřímnému přání nezletilého nemusí být vždy v jeho nejlepším zájmu. Není tedy pravdou, že by se obecné soudy nejlepšímu zájmu nezletilého nevěnovaly, pouze jej vyhodnotily jinak, než by si stěžovatel představoval. To však porušení základních práv nezakládá.
6. Není navíc bez významu, že stěžovatel je v ústavní stížnosti povinen tvrdit porušení vlastních základních práv - ve skutečnosti však argumentuje za nezletilého, jehož údajné "právo na jméno" mělo být porušeno. Žádné problémy z pohledu ústavního nevyvolává ani skutečnost, že odvolací soud rozhodoval, aniž vyslechl nezletilého. Vyslechl ho již soud prvního stupně; názory nezletilého tedy v řízení před obecnými soudy zazněly.
7. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu