Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatelů O. S., a Ing. A. D., obou zastoupených advokátkou JUDr. J. W. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 1999, sp. zn. 18 Co 139/99, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelé se včas podanou ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým bylo k odvolání prvního žalovaného (Okresního úřadu Plzeň - sever se sídlem v Plzni) proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 18. 12. 1998, č.j. 11 C 311/97-48, změněno citované usnesení ve výroku pod bodem II. tak, že žalobci, tj. stěžovatelé, jsou povinni zaplatit prvému žalovanému na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 28.250,- Kč. Krajský soud tak rozhodl na základě zjištění, že soud I.
stupně proti prvému žalovanému zastavil řízení a uložil žalobcům povinnost zaplatit prvému žalovanému náklady řízení ve výši 1.150,- Kč. První žalovaný do výroku o nákladech řízení podal odvolání, v němž uvedl, že výše odměny za 1 úkon právní pomoci byla administrativním nedopatřením účtována v nesprávné výši, když opomenutím nebylo přihlédnuto k hodnotě věci. Navrhl proto, aby odvolací soud buď napadený výrok zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo aby rozhodnutí prvního soudu změnil a přiznal mu náklady řízení za právní zastoupení před soudem I.
stupně v celkové výši 28.250,- Kč. Krajský soud v Plzni - jak již bylo uvedeno - napadeným usnesením rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že uložil stěžovatelům zaplatit prvému odpůrci na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 28.250,- Kč. Krajský soud tak rozhodl s přihlédnutím k ust. § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) podle něhož částka 10.000,- Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech žalob za projev vůle, nejde-li o předmět právního úkonu, k jehož vzniku, změně nebo zániku má projev vůle směřovat, penězi ocenitelný.
V posuzované věci bylo předmětem řízení uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání pozemkové parcely č. 2372, k.ú. D. o výměře 10 456 m2, tedy věc penězi ocenitelná. Podle znaleckého posudku předloženého prvým žalovaným činí hodnota pozemku částku 3,517.710,- Kč. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby tedy činí s přihlédnutím k hodnotě věci 14.050,- Kč. Za 2 právní úkony a 2 režijní paušály představují výdaje za právní zastoupení částku 28.250,- Kč. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají nesprávnou argumentaci krajského soudu při výkladu ust.
§ 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu. Podle jejich názoru je podstatný pouze obsah žalobního návrhu. Povinnost uzavřít dohodu o vydání nemovitosti podle zák. č. 403/1990 Sb. nelze penězi ocenit a o zaplacení ceny nemovitosti žalováno nebylo. Přesto krajský soud vycházel z ceny nemovitosti ve výši 3,520.000,- Kč (poznámka: částka je nepřesně uvedena, krajský soud vycházel z částky 3,517.710,- Kč) a nezákonným výkladem ustanovení § 9 odst. 3 písm.
b) vyhl. č. 177/1996 Sb. dospěl "k hodnotě advokátního tarifu" ve výši 14.050,- Kč. Tímto rozhodnutím porušil svoji vázanost zákonem (článek 95 ústavy a per analogiam článek 28 Listiny základních práv a svobod). Z těchto důvodů navrhli stěžovatelé, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušeno. Ústavní soud se v prvé řadě - po posouzení všech výše uvedených skutečností - zabýval otázkou, zda v projednávané věci lze vůbec o porušení základních práv a svobod stěžovatelů uvažovat. Otázkou odměn advokátů podle advokátního tarifu se Ústavní soud již zabýval ve věci sp. zn. III. ÚS 341/97
(srov. Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 10, Vydání 1., Praha C. H. Beck 1998, usn. č. 15), v níž vyslovil tento názor: "Výše advokátní odměny za poskytování různých forem (druhů) právní pomoci je ex lege upravena - s možnými korekcemi, s přihlédnutím k povaze věci, případně její složitosti - podle jednotlivých typů tak, jak je v dlouhodobé praxi lze postřehnout a není věcí ústavního soudnictví, aby do typově odvozené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů jakkoli zasahovalo." Z ústavně právního hlediska není důvodu, aby uvedené stanovisko Ústavního soudu nebylo aplikováno i v této souzené věci.
Ústavní soud dále poukazuje na to, že o náhradě nákladů řízení ve smyslu ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu rozhoduje soud z úřední povinnosti. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení postupuje podle sazebníků a podle zásad stanovených pro náhradu mzdy a hotových výdajů (§ 151 odst. 3 občanského soudního řádu). Jestliže soud v těchto intencích postupoval, v řízení o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání pozemkové parcely (č. 2372 k.ú. D. o výměře 10 456 m2) považoval pozemek za věc, která je penězi ocenitelná a při určení jeho hodnoty vycházel ze znaleckého posudku J.
R., který předmětný pozemek ocenil částkou 3,517.710,- Kč, pak tento postup za porušení vázanosti soudu zákonem považovat nelze. Nelze konečně přehlédnout, že stěžovatelé v ústavní stížnosti pouze polemizují se stanoviskem obecného soudu, aniž by svá tvrzení řádně zdůvodnili. Pouhý odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu SR ze dne 28. 6. 1996 a na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 23 Co 214/98, bez bližších údajů o tom, v jakém směru se stěžovatelé těchto rozsudků dovolávají, není postačující.
Rovněž tvrzení stěžovatelů, že v souzené věci došlo k porušení Ústavou zaručených základních práv a svobod - mimo odkaz na čl. 95 Ústavy a čl. 28 Listiny základních práv a svobod - bližší odůvodnění postrádá. Na základě těchto zjištění ústavní soud neshledal, že by byla napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni porušena základní práva nebo svobody stěžovatelů, zakotvená v ústavních zákonech nebo mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy. Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodl tak, že ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ust.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. P o u č e n í : proti tomuto usnesení není odvolání přípustné V Brně dne 2. června 1999
JUDr. Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu