Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu nezletilé X. A. N., zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Tillmannem, advokátem sídlem Vrázova 1324/40, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 To 22/2024-1049 ze dne 23. května 2024, takto: Návrh se odmítá.
1. Řádně zastoupená navrhovatelka byla v trestním řízení poškozenou, která spatřuje zásah do svých základních práv v tom, že napadeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci snížil náhradu nemajetkové újmy přiznané původním rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j 49 T 5/2024-833 ze dne 3. dubna 2024. Navrhovatelka podala ústavní stížnost, neboť napadený rozsudek byl posledním procesním prostředkem, který jí zákon o ochraně práv poskytuje.
2. Jak Ústavní soud zjistil z evidence https://infosoud.justice.cz a následně z informace Krajského soudu v Ostravě, odsouzený podal dne 20. srpna 2024 dovolání směřující proti oběma rozsudkům v celém rozsahu.
3. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že napadené rozhodnutí musí být konečné a všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti není proto namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty [například usnesení sp. zn. I. ÚS 2162/11
ze dne 29. července 2011 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se může být o právech stěžovatelky rozhodnuto, není pro zásah Ústavního soudu důvod. Opačný postup by byl v rozporu nejen se zásadou subsidiarity, ale i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání odsouzeného, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
4. Podle § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu") platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek rozhodujícím orgánem odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost (i) proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno. Zákonnost napadeného rozsudku může v tomto případě záviset na výsledku dovolacího řízení - vyhověl-li by Nejvyšší soud dovolání odsouzeného, musely by se obecné soudy věcí znovu zabývat a jejich nové závěry by měla ústavní stížnost zohlednit.
5. Nevyhoví-li Nejvyšší soud dovolání, nic pak nebrání stěžovatelce podat znovu ústavní stížnost, v níž může zohlednit i řízení o dovolání. Opakované podání ústavní stížnosti proti nyní napadenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci nebude Ústavní soud oprávněn odmítnout pro opožděnost, neboť takový postup by znamenal odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) a byl by porušením čl. 36 odst. 1 Listiny (například usnesení sp. zn. I. ÚS 678/23
ze dne 20. června 2023). Je-li nyní ústavní stížnost předčasná, nebude následně Ústavní soud oprávněn pozdější ústavní stížnost odmítnout jako opožděná. To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.
6. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj předčasný návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. září 2024
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj