Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti obchodních korporací 1) X 2) Y, zastoupených JUDr. Lukášem Duffkem, advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti usnesení Okresního soudu v Chomutově č. j. 52 T 148/2022-1221 ze dne 9. července 2024, za účasti Okresního soudu v Chomutově, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Chomutově, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Chomutově ("okresní soud") postoupil trestní věc, v níž stěžovatelky vystupovaly jako poškozené, Krajské veterinární správě pro Ústecký kraj, neboť skutek obžalovaného by mohl být přestupkem podle zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (plemenářský zákon).
2. Řádně zastoupené stěžovatelky ve včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítají porušení práva na přístup k soudu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
3. Podle stěžovatelek si měl obžalovaný (v době, kdy u nich vykonával funkci prokuristy a jednatele) přisvojit nejméně 23 kusů dobytka a tím způsobit škodu 429 025 Kč. Trestním příkazem okresního soudu byl obžalovaný uznán vinným trestným činem zpronevěry a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody. Následně bylo v řízení před soudem rozhodnuto, jak je uvedeno výše, přestože podle stěžovatelek bylo možné z provedených důkazů dovodit trestněprávní jednání obžalovaného. Podle stěžovatelek se okresní soud blíže neseznámil s administrativním systémem "Portál farmáře" a uzavřel, že mohl být spáchán toliko přestupek.
Porušení svého práva na soudní ochranu spatřují stěžovatelky v liknavém přístupu státní zástupkyně, který nemohl okresní soud napravit, neboť mu nepřísluší kompenzovat pochybení obžaloby [viz nález sp. zn. II. ÚS 2014/07 ze dne 14. května 2008 (N 86/49 SbNU 217)], a tak pouze převzal verzi obžalovaného. Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že byl-li důvod podat obžalobu i vydat trestní příkaz, musely pro to být důvody vycházející z výsledků vyšetřování, a proto měl být obžalovaný uznán vinným. Protože obžalovaný prokazatelně opakovaně pochybil při označování dobytka a vedení jeho evidence, jsou závěry okresního soudu nesprávné, založené pouze na domněnkách a hypotézách, nebyl prokázán skutkový stav, důkazy byly hodnoceny svévolně a napadené usnesení nebylo řádně odůvodněno.
Nedostatečné zohlednění jedné z výpovědí považují stěžovatelky za opomenutí důkazů, kterým bylo i neseznámení se s Portálem farmáře. Úkolem obecných soudů přitom je i ochrana poškozeného; jakkoli byly stěžovatelky v řízení aktivní, nemohou nahrazovat činnost státního zástupce či soudu. Bylo tak hrubě narušeno rozložení sil v neprospěch stěžovatelek a jejich argumentace nebyla logicky, přezkoumatelně a přesvědčivě vypořádána. Okresní soud nevysvětlil, proč zjištěné evidenční nesrovnalosti mají relevanci jen v rovině správní a nikoli i trestní.
4. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť nepředstavuje vrchol jejich soustavy, není další přezkumnou instancí, ale je zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (viz čl. 81, 83, 90 Ústavy České republiky). Ústavnímu soud nepřehodnocuje skutkové a právní závěry obecných soudů; jejich rozhodnutí může zrušit jen tehdy, je-li jejich postup excesivní a překračuje meze ústavnosti, zejména, vychází-li napadené rozhodnutí ze skutkových zjištění, která jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy [viz například usnesení sp. zn. III. ÚS 376/03 ze dne 14. listopadu 2004 (U 1/32 SbNU 451]. O takovou situaci však nyní nejde.
5. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení z podnětu poškozených - pouze posuzuje, byl-li postup orgánů činných v trestním řízení v souladu s požadavky kladenými na účinné vyšetřování. Uvedené právo má poškozený jen v řízení o nejzávažnějších trestných činech (ohrožení práva na život, osobní svobodu apod.); trestní řízení je totiž primárně založeno na vztahu mezi pachatelem a státem, což současně znamená, že právo třetí osoby (poškozeného), aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena, není ústavně zaručeno [viz například nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. ledna 2016 (N 8/80 SbNU 91)]. Také proto Ústavní soud ruší rozhodnutí pro porušení práva na účinné vyšetřování pouze výjimečně [nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. března 2015 (N 51/76 SbNU 691) nebo sp. zn. I. ÚS 1042/15 ze dne 24. května 2016 (N 91/81 SbNU 485)].
6. Z napadeného usnesení i protokolů z hlavního líčení se podává, že okresní soud provedl ve věci rozsáhlé dokazování, jehož výsledkem bylo zjištění, za jakých podmínek probíhalo evidování narozeného skotu, k jakým omylům při tom docházelo; rovněž bylo zjištěno, že druhá stěžovatelka žádný skot nevlastnila a nemohl jí tedy ani být zpronevěřen. Přestože statutární zástupce stěžovatelek měl v průběhu celé rozhodné doby informace o (administrativních) přesunech skotu, nesrovnalosti zjistil až poté, co jejich spolupráci obžalovaný ukončil pro vzájemný obchodní spor (obžalovaný je věřitelem). Důkazy provedené v řízení před soudem vedly státní zástupkyni k logické změně hodnocení věci, která se projevila v jejím závěrečném návrhu, jemuž bylo vyhověno. V řízení byly prokázány zmatky v evidenci skotu, nikoliv jeho zpronevěra obžalovaným.
7. Podle § 2 odst. 3 trestního řádu je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví; jen soud však rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (čl. 90 Ústavy) a jen zákon stanoví, jaké jednání je trestným činem (čl. 39 Listiny). Právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) každému zaručuje "pouze", že jeho věc bude projednána nezávislým a nestranným soudem, nikoli, že účastník bude v řízení úspěšný a rozhodnutí bude odpovídat jeho očekávání. Okresní soud srozumitelně vysvětlil, na základě jakých poznatků má za to, že jednání není trestným činem, a na základě jakých důkazů, provedených v dostatečné míře, tak rozhodl. Stěžovatelky v ústavní stížnosti vyjadřují svůj nesouhlas se závěry okresního soudu, avšak to není způsobilé založit důvodnost ústavní stížnosti.
8. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadené usnesení považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu