Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Alexandry Pelegrové, zastoupené JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem 1. máje 398, 739 61 Třinec, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 529/2016-185 ze dne 30. 4. 2018, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím krajský soud znovu rozhodoval o nákladech řízení ve věci stěžovatelčiny žaloby na zaplacení částky 99 090 Kč v souvislosti se zpětvzetím žaloby v celém rozsahu a zastavením řízení. Důvodem byla skutečnost, že jeho předchozí rozhodnutí, a to usnesení č. j. 57 Co 529/2016-153 ze dne 24. 5. 2017, bylo k dovolání protistrany zrušeno ve výroku o nákladech řízení usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 6110/2017 ze dne 8. 2. 2018. Krajský soud totiž ve zrušeném rozhodnutí o zastavení řízení rozhodl o nákladech řízení za použití ustanovení § 150 občanského soudního řádu (dále též "o.
s. ř.") tak, že takřka zcela procesně úspěšné žalované právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení nepřiznal. Nejvyšší soud se s tímto postupem neztotožnil, poukázav na to, že změna judikatury (konkrétně v daném případě precedenční závaznost nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2224/15 ze dne 12. 4. 2016) sama o sobě nemůže vést k použití moderačního práva.
Proti novému rozhodnutí odvolacího soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka uvedla, že v daném případě odvolací soud nedostál této své povinnosti a nezkoumal nijak, zda by bylo možno spravedlivě požadovat na žalované, aby náklady vynaložené v souvislosti s daným řízením nesla ze svého. Stejně tak ani blíže neodůvodnil, jak přihlédl k předmětu sporu. Z tohoto pohledu pokládá stěžovatelka rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka odvolacímu soudu vytýká nepoužití tzv. moderačního práva dle ustanovení § 150 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení. Ústavní soud uvádí, že aplikace tohoto ustanovení je především na úvaze samotného soudu. Moderační právo představuje výjimku z obecného pravidla, podle něhož nese náklady ten z účastníků řízení, jenž nebyl ve věci úspěšný. Pokud se chce soud od tohoto pravidla odchýlit a z důvodů hodných zvláštního zřetele upravit nákladový výrok jinak, musí svůj postup pečlivě odůvodnit.
Pokud naopak ve věci takové důvody nespatřuje, nelze jej k tomuto postupu nutit. Jinými slovy, nejedná se o takové ustanovení zákona, jež by bylo nárokové povahy. Na odlišnost mezi situací, kdy takového práva soud použil, a situací, kdy dle mínění účastníka řízení je použít měl, Ústavní soud již mnohokrát ve své judikatuře poukázal (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 267/15 ze dne 3. 5. 2016). Ústavní soud dále také judikoval, že samy o sobě výkladové obtíže při aplikaci právních předpisů či vývoj rozhodovací praxe nemohou bez dalšího vést k nutnosti použití moderačního práva (z poslední doby srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I.
ÚS 1638/18 ze dne 19. 6. 2018, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jestliže tedy původně krajský soud založil své rozhodnutí o aplikaci § 150 o. s. ř. pouze na změně judikatury, nepostupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu. Upustil-li pak od aplikace moderačního práva při novém rozhodování o nákladech řízení, nelze mu to z ústavně právního hlediska nijak vytknout, jak je shora vyloženo. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 15. srpna 2018
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu