Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. A. H., zastoupené JUDr. A. Z., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 1999, čj. 26 Co 385/98 - 121, a rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 11. 12. 1997, čj. 5 C 899/94 - 81, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Ústavní stížností ze dne 25. 4. 2001, která došla Ústavnímu soudu dne
26. 4. 2001, napadá stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení článku 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby obě rozhodnutí Ústavní soud zrušil.
Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů, která začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1).
Z obsahu spisu sp. zn. 5 C 899/94 Okresního soudu Praha - západ Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 1999, který rozhodoval o odvolání do rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne
11. 12. 1997, byl doručen stěžovatelce dne 3. 4. 1999 a jejímu právnímu zástupci dne 10. 6. 1999. O dovolání žalované - stěžovatelky - proti rozsudku odvolacího soudu rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 23. 1. 2001, a to tak, že dovolání odmítl, neboť nebyly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. ani § 238 odst. 1 o. s. ř., či podle ustanovení § 239 odst. 1, 2 téhož zákona.
V daném případě je Ústavní soud nucen konstatovat, že oním posledním prostředkem, který shora citovaný zákon k ochraně práva poskytuje, je rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 1999, čj. 26 Co 385/98 - 121. Jestliže tedy ústavní stížnost stěžovatelky došla Ústavnímu soudu dne 26. 4. 2001, když rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci stěžovatelky doručen dne
10. 6. 1999, nebyla ústavní stížnost podána v šedesátidenní lhůtě stanovené ve shora citovaném ustanovení zákona o Ústavním soudu, neboť posledním dnem, kdy lhůta k podání stížnosti mohla být zachována, byl den 9. 8. 1999. Soudce zpravodaj proto musel tuto stížnost jako opožděnou odmítnout ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 6. června 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu