Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. R. K., zastoupené JUDr. Martou Kučerovou, advokátkou v Jablonci nad Nisou, Podhorská 28, proti usnesení Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 12 C 344/2004 ze dne 15. 3. 2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v následujících skutečnostech:
Stěžovatelka jako správkyně konkurzní podstaty podala žalobu proti dvěma žalovaným o zaplacení částky 6.372.590,- Kč, která se skládala z 15 samostatných nároků. Podáním ze dne 12. 1. 2005 navrhla připuštění změny návrhu, a to rozšíření o částku 1.354.413,- Kč tak, že žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit do konkurzní podstaty částku 7.727.003,- Kč. Důvodem návrhu bylo rozšíření o další tři nároky, které byly zjištěny až po podání žaloby. Při prvním ústním jednání dne 12. 10. 2005 jeden ze žalovaných namítal, že část uplatněných nároků vznikla v době, kdy byl u druhého žalovaného v pracovním poměru, a že část nároků vznikla v době, kdy byl s tímto žalovaným v obchodně právním vztahu.
Soud vyzval stěžovatelku, aby při jednání uplatněné nároky (18 samostatných nároků) klasifikovala a uvedla, které patří do období pracovního poměru a které do období obchodně právního vztahu. Vzhledem k tomu, že nebyla schopna toto rozdělení ihned provést, bylo jednání odročeno. Stěžovatelka požadované údaje doplnila podáním ze dne 18. 10. 2005. Při přípravě jednání prý zjistila, že došlo k matematickému pochybení, což sdělila při jednání soudu dne 15. 3. 2006 a upřesnila požadovanou částku. Soud ji však vyzval, aby znovu upřesnila požadované částky s tím, aby uvedla, ve kterých položkách došlo k navýšení.
Soud I. stupně pak napadeným usnesením sp. zn. 12 C 344/2004 ze dne 15. 3. 2006 rozšíření žaloby nepřipustil. Stěžovatelka je přesvědčena, že soud je povinen i u změny žaloby dodržovat podmínky ustanovení § 42 a § 43 o.s.ř. V jejím případě soud I. stupně - přes složitost případu -omezil svou přípravu na to, že až při jednání shledal neurčitost a nesrozumitelnost v podáních a žádal od ní okamžitou reakci. Proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud při rozhodování o této ústavní stížnosti vycházel především z posouzení její ústavně právní roviny. Ústavní stížností je napadeno rozhodnutí ryze procesní povahy, které má charakter rozhodnutí upravujícího postup řízení, jež pravomocně ukončeno nebylo a stále běží. Proti takovým rozhodnutím příslušná obecná právní úprava, tedy občanský soudní řád, nepřipouští ani opravné prostředky [srov. § 202 odst. 1 písm. f) o.s.ř.], neboť se jedná o průběžná rozhodnutí přijímaná v rámci samotného řízení; proti rozhodnutí z něj vyplývajícího mohou účastníci brojit řádnými, popř. mimořádnými opravnými prostředky, které mohou i případné procesní nedostatky napadnout.
Jedná se toliko o otázku běžného práva, která ústavněprávní roviny nedosahuje. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že základní právo, jehož se stěžovatelka dovolává, zjevně porušeno nebylo. Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. listopadu 2006
František Duchoň v.r. předseda senátu