Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., zastoupeného Mgr. Miroslavem Michajlovičem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo nám. 128/3, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 59 Co 149/2022-545 ze dne 26. 10. 2022, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a dále a) T. M. a b) nezletilé A. S., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel a vedlejší účastnice a) jsou rodiči nezletilé vedlejší účastnice b), která se nachází v jejich (asymetrické) střídavé péči. V nadepsaném řízení obecné soudy rozhodovaly o vyživovací povinnosti rodičů stanovené naposledy soudními rozhodnutími z roku 2017. Okresní soud v Kroměříži (dále jen "nalézací soud") zamítl rozsudkem č. j. 0 P 29/2020-442 ze dne 12. 4. 2022 jak návrh stěžovatele na snížení výživného, tak návrh vedlejší účastnice a) na jeho zvýšení. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "odvolací soud") k odvolání obou změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že oběma rodičům původně stanovenou vyživovací povinnost zvýšil (zpětně a postupně). Do budoucna je tak stěžovatel povinen hradit 3 600 Kč měsíčně (z původních 2 600 Kč) a vedlejší účastnice a) 2 500 Kč měsíčně (z původních 1 500 Kč); dlužné výživné vzniklo oběma rodičům v totožné výši 14 000 Kč.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jehož se měl odvolací soud dopustit právním posouzením učiněných skutkových zjištění, které nenaplňuje předpoklady § 915 občanského zákoníku, zaručujícího dítěti zásadně shodnou životní úroveň, jakou mají jeho rodiče.
Podle stěžovatele je životní úroveň vedlejší účastnice a) výrazně vyšší než v minulosti, tato skutečnost se však neprojevila v napadeném rozhodnutí, které je alibistické, účelové a čistě "formální"; na podporu své argumentace odkazuje na usnesení sp. zn. II. ÚS 2277/18 ze dne 31. 7. 2018 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) či nález sp. zn. I. ÚS 4239/12 ze dne 10. 6. 2013 (N 104/69 SbNU 709).
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatel deklaruje, že ústavněprávním pochybením odvolacího soudu je nesoulad jeho právního posouzení s obsahem aplikované právní normy (§ 915 o. z.), ve skutečnosti však zpochybňuje skutková zjištění v řízení učiněná. Jinými slovy vychází ve svém "právním posouzení" z jiného než v řízení zjištěného skutkového stavu. S takovou obranou však zjevně uspět nemůže v řízení před obecnými soudy, natož v řízení před Ústavním soudem.
5. Odvolací soud po doplnění dokazování učinil - na rozdíl od soudu nalézacího - zjištění, že odůvodněné potřeby se během času změnily a změnila se i životní úroveň rodičů; na základě toho dospěl k právnímu závěru, že nová úprava výživného pro nezletilou je namístě. Vzhledem k asymetricky nastavenému modelu střídavé péče, v němž vedlejší účastnice pečuje o nezletilou v rozsahu cca dvou třetin kalendářního měsíce, určil odvolací soud výživné tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto usnesení.
6. Článek 36 odst. 1 Listiny nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. Současně je třeba neztrácet ze zřetele, že spravedlivost řízení (ve smyslu jeho férového vedení) se posuzuje jako celek a ne každé pochybení soudu je s to odůvodnit zásah Ústavního soudu pro porušení základních práv stěžovatele. V žádném z uvedených ohledů Ústavní soud pochybení ze strany odvolacího soudu, jež by zasluhovalo jeho bližší pozornost, nezaznamenal.
7. Stěžovatel měl v řízení možnost svůj pohled na věc přednést, což také učinil, avšak bezúspěšně; jeho argumentace byla přitom odvolacím soudem beze zbytku vypořádána (k výdělečným schopnostem matky viz body 34-35, k tvrzené životní úrovni matky srov. body 42-43 napadeného rozsudku). Z napadeného rozsudku neplyne ani žádné pochybení ve smyslu nálezu I. ÚS 4239/12 , tj. že by odvolací soud neposuzoval životní úroveň rodičů komplexně (ve smyslu celkových majetkových poměrů). Není úlohou Ústavního soudu přezkoumávat a přehodnocovat smysluplně odůvodněné skutkové a právní závěry obecného soudu.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. února 2023
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu