Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška jako soudce zpravodaje, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti K. P., zastoupené advokátkou Mgr. Ilonou Budkovou, sídlem Medkova 909/88, Praha 4 - Chodov, proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 74/2025-897 ze dne 3. července 2025, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a J. P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv (dále jen "Listina"), právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, právo, aby státní moc byla uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, jakož i povinnost brát v potaz nejlepší zájem dítěte dle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. K tomu mělo dojít uložením pokuty za porušení zákazu změny obvyklého bydliště nezletilé dcery stěžovatelky a vedlejšího účastníka.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením č. j. 50 P 30/2023-414 ze dne 10. 5. 2023 nařídil předběžné opatření, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost zdržet se změny obvyklého bydliště nezletilé, kterým je Praha, bez písemného souhlasu otce (vedlejší účastník řízení o ústavní stížnosti). Výrokem I usnesení č. j. 50 P 30/2023-852 ze dne 20. 1. 2025 obvodní soud pro porušení zákazu změny obvyklého bydliště nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce ve výši 10 000 Kč. Městský soud v Praze nyní napadeným výrokem usnesení o uložení pokuty potvrdil. V mezidobí bylo rozhodováno i meritorně, obvodní soud rozsudkem č. j. 50 P 30/2023-729 ze dne 23. 2. 2024 mimo jiné svěřil nezletilou do střídavé péče rodičů a určil, že bydlištěm nezletilé je hlavní město Praha, eventuálně okres Praha - západ. Městský soud rozsudkem č. j. 68 Co 247/2024-804 ze dne 21. 11. 2024 mimo jiné potvrdil výrok o určení bydliště nezletilé.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že pokuta jí byla uložena jako donucovací prostředek ke splnění povinnosti stanovené nevykonatelným výrokem soudu v rozhodnutí ve věci samé. Stejným rozhodnutím byla přitom určena střídavá péče rodičů, kteří již měli dlouhodobě stabilní domovy, bydliště nezletilé tak bylo určeno již výrokem o péči. Výrok o určení bydliště je naopak nejen nadbytečný, ale ve svých důsledcích i právně nevykonatelný. Soudy se zároveň nezabývaly reálnou možností stěžovatelky uloženou povinnost splnit či přiměřeností daného požadavku za situace, kdy stěžovatelka má nově narozené dítě, vede společný život s manželem v jiném městě a činí vše pro to, aby navzdory bydlišti v Plzni mohla vyjít otci vstříc.
4. Napadené rozhodnutí podle stěžovatelky vykazuje extrémní nesoulad mezi právními závěry a provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry, přičemž výklad a použití podústavního práva stěžovatelka shledává rozpornými s principy spravedlnosti. Napadené rozhodnutí má navíc být nedostatečně odůvodněno.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti také vysvětluje okolnosti svého přestěhování a poukazuje na nejlepší zájem nezletilé, z jejíhož současného přirozeného prostředí má být soudy vytrhávána. Soudy údajně staví stěžovatelku před situaci, kdy se buď má vzdát každodenní péče o nezletilou, nebo rozdělit svou rodinu.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Zásadní problém ústavní stížnosti je, že se její argumentace převážně míjí s obsahem napadeného rozhodnutí a procesní situací, za níž bylo vydáno. Stěžovatelka totiž své námitky staví na předpokladu, že pokuta jí byla uložena ke splnění povinnosti uložené rozsudkem městského soudu č. j. 68 Co 247/2024-804. Tak tomu ale není. Obvodní soud uložil pokutu pro porušení zákazu změny obvyklého bydliště, který byl stanoven předběžným opatřením dle usnesení obvodního soudu č. j. 50 P 30/2023-414. Městský soud pak v napadeném usnesení poznamenal, že uvedené předběžné opatření bylo nadále v platnosti s ohledem na § 77 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu.
Veškeré argumenty ohledně nevykonatelnosti rozsudku městského soudu č. j. 68 Co 247/2024-804 včetně úvah o bydlišti nezletilých svěřených do střídavé péče jsou tedy mimoběžné (jak ostatně městský soud v napadeném usnesení uvedl, meritorní rozhodnutí o péči a bydlišti nezletilé nabylo právní moci až po vydání usnesení obvodního soudu o uložení pokuty).
8. Další slabinou ústavní stížnosti je, že míří proti výkonu rozhodnutí, ačkoliv vznáší argumenty proti samotnému uložení povinnosti, jejíž nesplnění je soudem vymáháno. Vesměs přitom nejde o nějaké nové či nepředvídatelné skutečnosti, nýbrž o argumenty, které soudy již v době uložení povinnosti zvažovaly. Svým způsobem tak stěžovatelka nyní nepřípustně dohání nepodání ústavní stížnosti proti předběžnému opatření. Situace je tedy taková, že stěžovatelce byla předběžným opatřením uložena povinnost neměnit obvyklé bydliště nezletilé, tuto povinnost nepochybně porušila a v době, kdy předběžné opatření trvalo a kdy ještě nebylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, byla stěžovatelce v rámci výkonu rozhodnutí uložena pokuta. Jestliže městský soud uložení pokuty za takového stavu potvrdil, Ústavní soud v tom neshledává porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Tím se samozřejmě nijak nevyjadřuje k rozhodnutím soudů ve věci samé.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. září 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu