Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Plzeň, Perlová 14, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2007, čj. 12 Co 411/2007 - 174, a usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 29. 6. 2007, čj. 36 C 94/2005 - 166, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle stěžovatele došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a k porušení čl. 3 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny. Stěžovatel uvedl, že žije na hranici životního minima. Závěr obecných soudů o tom, že soudní poplatek ve výši 3 000,-- Kč významně nezasáhne do jeho stávající životní úrovně, považuje za nepřípustně restriktivní interpretaci § 138 OSŘ. Takový výklad mu odpírá jeho právo na projednání věci soudem.
Ústavní soud zastává právní názor, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů v těchto věcech zasahuje za zcela výjimečných okolností (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 290/06 , www.judikatura.cz). V projednávaném případě jsou odůvodnění napadených rozhodnutí dostatečná a srozumitelná. Je přirozené, že každá větší platba, soudní poplatek nevyjímaje, se nějakým způsobem může dotknout životní úrovně plátce, kriterium "závažnosti", použité obecnými soudy při aplikaci příslušných procesních norem podústavního práva, není podle názoru Ústavního soudu kriteriem ústavně nekonformním. Do ústavně zaručených základních práv stěžovatele podle čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny zasaženo nebylo.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2007
Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu