Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky: A-ZETES, s.r.o. "v likvidaci", sídlem Karlická 910/49, Praha 5 - Radotín, zastoupené Mgr. Jitkou Cejpkovou, advokátkou sídlem Benešova 1273/36, Jihlava, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, č. j. 11 Cmo 38/2016-107, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 2014, č. j. 76 Cm 12/2014-11, zastavil řízení o návrhu Pražské správy sociálního zabezpečení na jmenování jednatele stěžovatelky podle § 198 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů. Městský soud nejdříve vyzval Z. Smutného, který byl do 21. 6. 2008 jediným jednatelem a likvidátorem stěžovatelky, zda souhlasí s tím, aby byl soudem jmenován do funkce jednatele stěžovatelky. Následně však městský soud zjistil, že již dříve bylo zahájeno totožné řízení vedené u městského soudu v rejstříkovém řízení pod sp. zn. C51846. Proto městský soud řízení o předmětném návrhu zastavil pro litispendenci.
Vrchní soud v Praze napadeným usnesením odmítl podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu odvolání, které proti shora uvedenému usnesení městského soudu podal Z. Smutný, jako odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Vrchní soud v odůvodnění uvedl, že stěžovatelka od 22. 6. 2008 nemá žádného jednatele ani likvidátora, proto podání Z. Smutného není jednáním stěžovatelky jako právnické osoby. Podle vrchního soudu sám Z. Smutný není bez dalšího účastníkem řízení o ustanovení jednatele společnosti s ručením omezeným podle § 198 odst. 3 zákona o obchodních korporacích, a to ani z titulu společníka stěžovatelky, neboť o jeho vlastních právech a povinnostech není vzhledem k samostatné právní osobnosti stěžovatelky jako obchodní společnosti v řízení jednáno.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že napadené usnesení spočívá na extrémním nesouladu mezi důkazy, které měl vrchní soud k dispozici a jeho skutkovými zjištěními, neboť ačkoliv měl vrchní soud k dispozici dostatek důkazů prokazujících skutečnost, že je Z. Smutný oprávněn zastupovat stěžovatelku, přesto vrchní soud učinil skutkový závěr, že tomu tak není. Vrchní soud se podle stěžovatelky nevypořádal se skutečností, že valná hromada stěžovatelky dne 6. 8. 2010 rozhodla o jmenování Z. Smutného likvidátorem stěžovatelky.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Takovým procesním prostředkem je v posuzované věci žaloba pro zmatečnost. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu § 229 odst. 4 občanského soudního řádu napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Jestliže totiž bylo odvolání odmítnuto z důvodu, že jej podala osoba k tomu neoprávněná [§ 218 písm. b) občanského soudního řádu], neboť není účastníkem řízení, a odvolatel naopak tvrdí, že účastníkem řízení je, pak je třeba dovodit jeho aktivní legitimaci k podání žaloby pro zmatečnost; tuto žalobu podává proto, že se cítí být účastníkem řízení.
S ohledem na shora uvedené měla proto stěžovatelka dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v rámci řízení u civilních soudů ještě před podáním ústavní stížnosti prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky.
Jelikož za dané situace existovala možnost domáhat se ochrany práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost a z podané ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka tohoto mimořádného opravného prostředku využila, Ústavní soud ústavní stížnost posoudil jako návrh nepřípustný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. ledna 2017 sp. zn. I. ÚS 4233/16 , ze dne 18. ledna 2018 sp. zn. IV. ÚS 3335/17 a ze dne 30. ledna 2018 sp. zn. III. ÚS 4119/17 ; veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. listopadu 2018
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu