Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele L. S., zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, sídlem Koliště 259/55, Brno, proti výzvě Městského soudu v Brně č. j. 25 Nc 709/2025-1228 ze dne 14. 7. 2025, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel (otec nezletilé dcery) domáhá zrušení v záhlaví uvedené výzvy s tvrzením, že jejím vydáním byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 32, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a její přílohy vyplývá, že rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") č. j. 25 Nc 709/2023-1129 ze dne 18. 3. 2025 byla nezletilá dcera stěžovatele (nar. 2023) svěřena do střídavé péče rodičů. Dne 4. 6., 17. 6. a 8. 7. 2025 podala matka návrh na výkon uvedeného rozsudku z důvodu, že stěžovatel si nezletilou v dny, kdy o ni měl pečovat, nepřevzal. Ve svém vyjádření k podaným návrhům stěžovatel dne 16. 6. 2025 uvedl, že matku obeznámil se svou zdravotní indispozicí, a tvrdil, že ona soudní rozhodnutí také porušila. Z vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí vyplynulo, že mezi rodiči došlo ke zhoršení komunikace.
3. Napadenou výzvou vydanou podle § 501 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních (z. ř. s.) městský soud stěžovatele vyzval, aby důsledně respektoval povinnosti vyplývající z rozsudku, který je vykonatelný a pravomocný, a dceru si řádně a včas přebíral do své péče. Současně vyzval oba rodiče, "aby se snažili spolu co nejvíce komunikovat a vyvíjeli oba stejnou snahu dosáhnout vzájemné dohody a spolupráce, především v situacích, kdy jeden z nich není schopen zcela péči o nezletilou zastat." Městský soud stěžovatele dále upozornil, že pokud zůstane výzva bezvýsledná, může nařídit výkon rozhodnutí uložením pokuty nebo odnětím dítěte. Dále poukázal na nebezpečí trestního stíhání pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že výzva byla vydána na základě jednostranných a neověřených prohlášení matky nezletilé a zcela v ní absentuje odůvodnění. Soudkyně městského soudu podle stěžovatele ignorovala legitimní důvody (zdravotní komplikace po operaci), které mu bránily vykonávat péči o nezletilou. Stěžovatel dále upozorňuje, že mu nebyly doručeny všechny návrhy matky nezletilé. Namítá, že výzva přímo zasahuje do jeho práv a práv jeho dcery na rodinný život, narušuje princip rovnosti účastníků řízení a tím i právo na spravedlivý proces. Tvrdí, že výzva mu znemožňuje realizaci práva na kontakt s dcerou a má dlouhodobý dopad na její psychickou pohodu.
5. Napadená výzva byla městským soudem vydána podle § 501 odst. 1 z. ř. s. Toto ustanovení umožňuje soudu vyzvat toho, kdo neplní soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě a o úpravě styku s ním, aby rozhodnutí nebo dohodu řádně plnil, a poučit jej o možnosti výkonu ukládáním pokut nebo odnětím dítěte.
6. Výzva podle citovaného ustanovení nemá povahu rozhodnutí a odráží se v ní zvláštní charakter výkonu rozhodnutí ve věcech výchovy nezletilých, kdy se preferuje snaha o dosažení dobrovolného plnění soudních rozhodnutí a schválených dohod (srov. JIRSA, J. a kol., komentář k § 501 Zákon o zvláštních řízeních soudních: Soudcovský komentář. Systém ASPI. Citováno podle právního stavu k 1. 1. 2023). Tato výzva nemůže sama o sobě bezprostředně zasáhnout do ústavně zaručených práv, neboť výzvou nejsou zakládána, měněna či rušena práva a povinnosti.
Ostatně ani stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí, jak konkrétně bylo výzvou k respektování pravomocného rozhodnutí zasaženo do jeho práv a povinností a jak mu výzva znemožňuje realizaci jeho práva na kontakt s dcerou. K zásahu do ústavně zaručených práv může dojít až případným následným vydáním usnesení o výkonu rozhodnutí, proti kterému se stěžovatel může bránit opravným prostředkem. Ústavní stížnost proti výzvě městského soudu je proto zjevně neopodstatněná.
7. Z výše uvedených důvodů odmítl Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2025
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu