Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) J. V. a 2) Z. V., zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 96 Co 52/2024-134 ze dne 14. 5. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 20 Nc 9/2023-96 ze dne 12. 12. 2023, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a a) nezletilé N. V. a b) R. V., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jejich základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
2. Babička [vedlejší účastnice b)] (nyní pětileté) dcery stěžovatelů [vedlejší účastnice a)] se u civilních soudů domáhala, aby byl upraven její styk s vnučkou. Babička se o vnučku od narození běžně starala, avšak nyní mezi ní a rodiči nezletilé panují rozpory, zejména o výchově nezletilé.
3. Okresní soud v Ústí nad Labem ("opatrovnický soud") rozhodl, že je babička oprávněna stýkat se s nezletilou každou středu v sudém týdnu od 14:30 do 17:00 a každou třetí neděli v měsíci od 10:00 do 17:00 (viz napadený rozsudek). Krajský soud v Ústí nad Labem ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že babička je oprávněna se s nezletilou stýkat každé pondělí v sudém týdnu, nikoliv ve středu, a každou třetí neděli od 9:00 do 18:00; jinak rozhodnutí opatrovnického soudu potvrdil (viz napadený rozsudek).
4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelé tvrdí, že soudy porušily jejich rodičovská práva, jakož i jejich právo na ochranu soukromého a rodinného života. Babička podle stěžovatelů nerespektuje a zpochybňuje jejich rodičovskou roli: nedbala jejich pokynů ohledně péče o nezletilou, používala nevhodnou autosedačku, nezletilou špatně stravovala a obouvala, naváděla vnučku k lhaní či jí nechala používat odrážedlo, které pro ni není vhodné ze zdravotních důvodů. Nyní babička styk realizuje za přítomnosti jejího partnera, vůči kterému mají rodiče výhrady (babička ho nechala vnučku dokonce sprchovat).
Nezletilá měla s babičkou pozitivní vztah, který byl ovšem ovlivněn přehnanými dárky od babičky. Nerespektující přístup babičky (především v otázce bezpečnosti) byl pro rodiče vyčerpávající, babička rodiče očerňovala, problémy bagatelizovala a chovala se hrubě, a proto jí rodiče přestali důvěřovat a nezletilou jí svěřovat. Rodiče se po prvním soudním jednání připojili k dohodě, na základě které začali styk umožňovat dva víkendové dny v měsíci od 14:00 do 17:00 - taková úprava měla platit do zahájení školní docházky; babička ovšem trvala na širším stanovení styku soudem.
5. Stěžovatelé dále uvedli, že podle článku 5 Úmluvy o právech dítěte lze rozhodovat o styku mezi dítětem a osobami jinými než rodiči pouze, je-li to v nejlepším zájmu dítěte. Při úpravě styku těchto osob s dítětem je třeba mít na paměti, že by měl být zohledňován především názor rodičů; vedl-li by styk k napětí v rodině, již v souladu se zájmem dítěte není. Napadená rozhodnutí jsou v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, podle které by soudy měly respektovat postoj rodičů a ingerence státu by měla nastoupit pouze výjimečně [nález sp. zn. III. ÚS 2298/15
ze dne 15. 3. 2016]. V projednávané věci nebyl důvod k vyhovění návrhu babičky, styk mezi ní a nezletilou vedl k napětí v rodině. Rodiče i pres svoji nedůvěru vůči babičce nebránili jejímu styku s nezletilou, pouze stanovili jeho rozsah a podmínky. Soudy stanovený styk znemožňuje flexibilní řešení (rodina nebude moci odjet na delší dovolenou). Zůstal-li by původně dohodnutý styk, mohla by se situace řešit domluvou, což nyní není možné; dohoda by zároveň motivovala babičku ke zlepšení chování. Svévolný zásah soudů byl kontraproduktivní. Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů, nikoliv babičky, která má na mnoho věcí odlišný názor, který je v rozporu se zdravím a bezpečností nezletilé. Soudy vystupovaly útočně pouze vůči rodičům.
6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými osobami [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelé jsou řádně zastoupeni advokátkou.
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelů a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
8. Ústavní soud se případy stanovení styku mezi vnuky a prarodiči v minulosti zabýval. Dospěl přitom k následujícím závěrům:
Při stanovení rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými podle § 927 občanského zákoníku je třeba pečlivě zvažovat nejlepší zájem dítěte, který může být oslaben mimo jiné i z důvodu existence napětí či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a danými příbuznými.
Rozsah styku dalších příbuzných s dítětem nemůže být rozsáhlejší či postaven na roveň styku rodičů s dítětem, a to zejména pokud si to rodiče nepřejí, neboť jejich stanovisko je za normálních okolností třeba zohlednit. Jsou to právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, odpovídá za výchovu a vývoj dítěte a právě právo rodiče pečovat o dítě a vychovávat ho je ústavně chráněno.
Současně je ovšem nutné zvážit (obecný) zájem dítěte na vytváření a zachovávání blízkých vztahů s dalšími členy rodiny. Je totiž v nejlepším zájmu dítěte mít ve svém blízkém okolí více příbuzných osob, se kterými má dítě citový vztah a které mu mohou být v životě oporou. To platí obzvlášť v situaci, kdy dítě ještě není samo schopno posoudit, zda chce s těmito příbuznými osobami nadále udržovat vztah, či nikoliv, a je proto podstatné dítěti zachovat tuto možnost do budoucna. [nález
sp. zn. I. ÚS 1081/20
ze dne 30. 8. 2021 (N 149/107 SbNU 252); nález sp. zn. II. ÚS 395/22
ze dne 28. 7. 2022, bod 24].
9. V nyní projednávané věci Ústavní soud napadená rozhodnutí výše shrnutými východisky posoudil a dovodil, že soudy o styku babičky a vnučky rozhodly ústavně souladně. Za důležité Ústavní soud považuje, že určený rozsah styku není excesivní (jde celkem o 14 hodin měsíčně). Odvolací soud reflektoval existenci konfliktní situace v rodině, avšak výhrady rodičů vůči babiččině chování zhodnotil jako marginální (bod 9 napadeného rozsudku). Stěžovatelé přitom ani v ústavní stížnosti neuvádí žádné konkrétní a skutečně závažné důvody, které by soudy při stanovení styku opomněly zvážit. Odvolací soud zároveň řádně odůvodnil potřebu styk vnučky a babičky upravit, uvedl-li, že nedostatek jejich styku by pro nezletilou znamenal újmu, a to i do budoucna (bod 10 napadeného rozsudku).
10. Ústavní soud proto neshledal důvod k výjimečnému zásahu do soudního rozhodování opatrovnických soudů. V budoucnu nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů či ukáže-li se, že dosavadní úprava již v nejlepším zájmu nezletilé není.
11. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatelů, jejich ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. října 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu