Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojen Güttlera, soudce Pavla Holländera a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti Lenky Veverkové, zastoupené JUDr. Michalem Bortelem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubská ul. 121/1, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 4 Ad 36/2011-118 ze dne 9. června 2011 a rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ads 33/2011 ze dne 7. dubna 2011, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení, a 1) Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Olomouci, se sídlem v Olomouci 9, Vejdovského 988/4, Hodolany, 2) Ministerstva práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Stěžovatelka tvrdila, že citovanými rozhodnutími bylo zasaženo do jejího základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, a její jednání bylo posouzeno v rozporu se zákazem retroaktivity sankčních norem, stanoveným čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, neboť se soudy nevypořádaly se všemi "argumentačními tvrzeními" a Nejvyšší správní soud citoval ve svém rozhodnutí znění textu zákona v podobě, které bylo účinné až v době po událostech, jež se staly předmětem správního a soudního řízení.
11. Oba soudy se podrobně zabývaly provedenými důkazy, hodnotily je podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlédly ke všemu, co vyšlo za řízení najevo.
12. Z obsahu ústavní stížnosti je zjevné, že stěžovatelka svoji ústavněprávní argumentaci vystavěla na tvrzení, že skutečný důvod vedoucí k nepřijetí stěžovatelky do zaměstnání je spekulativní povahy a soudy se spokojily jen s obrazem vytvořeným referenty úřadu práce; skutečné úvahy zaměstnavatele tak měly zůstat i přes tvrzení a návrhy stěžovatelky neozřejmeny, druhým argumentem pak byla aplikace právního předpisu retroaktivním způsobem.
13. Ústavní soud je toho názoru, že důvod vedoucí k nepřijetí stěžovatelky byl zaměstnavatelem vyjádřen dostatečně přesně, a to na doporučence úřadu práce, kde je slovně vypsán: "není přijata z důvodu péče o domácí zvířata". K tomu přistupuje i důkaz "záznamem z výběrového řízení", z něhož se podává, že zájem stěžovatelky o zaměstnání nebyl dán již (a priori) z důvodu "špatné" dopravní dostupnosti; po vstřícné nabídce zaměstnavatele ohledně ubytování, čímž by se tento negativní předpoklad odstranil, stěžovatelka upřesnila, že překážka akceptace nabízeného místa spočívá v péči o psa, kterého by na ubytovně zřejmě mít nemohla.
14. Správní orgány pak jen posoudily, zda se tím stěžovatelka nedopustila jednání, jímž by mařila nástup do zaměstnání. Soudy pak jejich úvahu přezkoumaly a dospěly k závěru, že je spravedlivé trvat na tom, aby uchazeč o zaměstnání, žádá-li čerpat plnění s tímto statusem spojené, plnil i přiměřené povinnosti, jako je urovnání poměrů uchazeče před nástupem do zaměstnání a preventivně odstranil všechny překážky, které by nástupu mohly bránit, ledaže by se jednalo o důvody zvláštního zřetele hodné. Péče o psa tak mohla být alespoň po přechodnou dobu zabezpečena někým z příbuzných, spolužijící osobou, sousedem, apod. S náležitou mírou invence a iniciativy by bylo možné vymyslet i řešení "nepříznivého" dopravního spojení. Sluší se však dodat, že je zcela běžné dojíždět za prací 30 - 50 minut denně, a to i v lokalitách, kde je nabídka práce velmi vysoká (kupř. v Praze).
15. K argumentu "retroaktivní" aplikace zákona Ústavní soud uvádí, že Nejvyšší správní soud skutečně na několika místech použil citace z předpisu s jinou časovou působností, avšak současně se v textu (a zejména v nosných důvodech) vyskytovala citace správná; ze smyslu odůvodnění napadených rozhodnutí, jakož i z faktu, jak bylo ustanovení § 31 písm. e) zákon č. 435/2004 Sb. ve slovech "jiným jednáním zmaří nástup do zaměstnání" vykládán (kromě rozhodnutí zmíněných v napadených rozhodnutích viz též rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 4 Cad 50/2006-37 ze dne 16. 5. 2007), proto nemohla stěžovatelka správně usoudit, že byla na její jednání aplikována právní norma v podobě, jež byla formou zákona přijata až v době po vytýkaném jednání (tedy v rozporu se zákazem retroaktivity).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. července 2013
Vojen Güttler v. r. předseda senátu