Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Hynka Spurného, zastoupeného Mgr. Veronikou Jansovou, advokátkou se sídlem Fibichova 1141/2, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, č. j. 26 Cdo 330/2019-496, rozsudku téhož soudu ze dne 18. 10. 2016, č. j. 26 Cdo 1511/2016-231, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 5. 2018, č. j. 69 Co 582/2017-422, a usnesení téhož soudu ze dne 31. 1. 2017, č. j. 12 Co 443/2015-240, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 2017, č. j. 19 C 9/2015-370, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
V projednávaném případě je dle náhledu Ústavního soudu podstatné to, zda je výkon práva vedlejší účastnice v rozporu s dobrými mravy či nikoliv. Oprávnění přezkoumávat výkon práva z hlediska jeho souladu s dobrými mravy je v zásadě vyhrazeno soudům obecným, pouze jde-li o porušení ústavně zaručených práv, je Ústavní soud povinen zasáhnout [srov. shodně nález sp. zn. III. ÚS 2700/15 ze dne 8. 11. 2016 (N 212/83 SbNU 369), bod 39]. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že se obecné soudy argumenty stěžovatele řádně zabývaly, přičemž samotný jeho nesouhlas s právním názorem obecných soudů jejich rozhodnutí protiústavními nečiní.
Stran bytové náhrady dlužno dodat, že tuto měl stěžovatel nabídnout vedlejší účastnici v únoru 2018, přičemž tato skutečnost nemohla být předmětem posuzování soudu prvního stupně, neboť ten rozhodl po předchozím řízení v srpnu 2017. V situaci, kdy odvolací soud rozhodoval v květnu 2018, není z ústavní stížnosti zřejmé, zda byl o této skutečnosti informován a zda tedy toto novum mělo být předmětem jeho hodnocení. I v případě, že by tomuto tak bylo, tuto otázku je třeba posuzovat s ohledem na předmět řízení, tedy určení, že povinnost vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady. Pokud stěžovatel vedlejší účastnici zajistil odpovídající bytovou náhradu, je bezpředmětné, aby se žalobou domáhal zrušení této povinnosti.
Ústavní soud z výše vyložených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. září 2019
David Uhlíř v. r. předseda senátu