Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Státního podniku "Dokument", zahraniční osoba registrovaná pod č. 32735236, sídlem Dovnar-Zapolskoho 8, Kyjev, Ukrajina, jednající v České republice prostřednictvím Státní podnik "Dokument", odštěpný závod, IČ 17876397, sídlem Michelská 1552/58, Praha 4, právně zastoupeného JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátkou, sídlem U Prašné Brány 1079/3, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2025 č. j. 19 Co 191/2025-52, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Oleksandra Liashenka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, a to s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv chráněných čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy.
2. Stěžovatel vystupoval jako žalovaný v řízení o vydání cestovního pasu, kterého se domáhal vedlejší účastník. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 4. 2025 č. j. 19 C 324/2024-34, bylo zastaveno řízení o žalobě na vydání cestovního pasu (výrok I), rozhodnuto, že stěžovatel je povinen na nákladech řízení zaplatit vedlejšímu účastníkovi 9 150 Kč (výrok II) a že se vrací soudní poplatek ve snížení výši 1 000 Kč (výrok III). Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") se neztotožnil s tím, že Obvodní soud pro Prahu 1 shledal pro účely rozhodnutí o nákladech řízení zavinění na zastavení řízení na straně stěžovatele a usnesením ze dne 24. 6. 2025 č. j. 19 Co 191/2025-52 rozhodl tak, že změnil výrok II o nákladech řízení a uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč.
3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které tvrdí, že na něj nemělo být městským soudem pohlíženo jako na státní podnik, který má disponovat dostatečným odborným aparátem. Příslušný spor s vedlejším účastníkem nespadá do běžné agendy stěžovatele. Pro případy, že z jeho působení v České republice vyvstanou nějaké soudní spory, je plně oprávněn využít pro právní pomoc a právní zastoupení služby externích odborníků v oblasti českého práva a takové zastoupení nelze považovat za nehospodárné nebo neúčelné.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud následně posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
5. Problematikou nákladů řízení se Ústavní soud zabýval v nedávném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, kde uvedl, že ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti; pokud zákon podmíní přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti.
6. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti nepředložil žádné argumenty, na základě kterých by bylo možné dojít k závěru, že v jeho věci, která se týká nákladů řízení v bagatelní výši, jsou dány mimořádné okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny natolik významnou, aby ji Ústavní soud podrobil meritornímu přezkumu. Ani Ústavní soud neshledal, že by napadené rozhodnutí jakkoli zasahovalo do podstaty a smyslu některého z ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Městský soud pečlivě odůvodnil své rozhodnutí, jeho postup nelze označit za nepředvídatelný či svévolný.
7. Ústavní soud proto stížnost v souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu