Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Josefa Drdy, zastoupeného JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem Smetanova 1101, 755 01 Vsetín, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 3. 2013 č. j. 1 KZV 170/2009-211 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2013 se stěžovatel domáhá "zamítnutí" v záhlaví tohoto usnesení uvedeného rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze, jímž byl završen přezkum postupu policejního orgánu, pro porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 34 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Dále se stěžovatel domáhá toho, aby bylo Policii České republiky zakázáno "pokračovat v porušování práva a svobody". Ve své ústavní stížnosti stěžovatel zpochybňuje jednotlivé závěry, k nimž Policie České republiky během vyšetřování dospěla, přičemž navrhuje důkazy, které mají podpořit jeho verzi skutkových okolností.
2. Poté, co Ústavní soud stěžovatele vyzval k odstranění vad podání, tento Ústavnímu soudu zaslal, jak požaduje § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), kopii napadeného rozhodnutí a dále sdělil, že mu toto rozhodnutí bylo doručeno dne 27. 3. 2013.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost ve smyslu shora uvedeném a shledal, že je podána po zákonné lhůtě.
4. Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Bylo-li napadené rozhodnutí, jenž zároveň lze jen stěží považovat za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje [k možnosti Ústavního soudu zasáhnout do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení viz například nálezy sp. zn. III.
ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243), sp. zn. I. ÚS 46/96 ze dne 6. 6. 1996 (N 43/5 SbNU 363) a sp. zn. IV. ÚS 582/99 ze dne 24. 2. 2000 (N 30/17 SbNU 221) a dále usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99 ze dne 6. 9. 1999, sp. zn. I. ÚS 486/01 ze dne 11. 12. 2001 a sp. zn. IV. ÚS 213/03 ze dne 21. 11. 2003], stěžovateli doručeno dne 27. 3. 2013, jak sám uvádí, nebyla ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 8. 2013, včasná.
5. S ohledem na shora uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako podanou po zákonem stanovené lhůtě podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. března 2014
Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka