Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti K. E., zastoupeného Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem Národní 58/32, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 185/2023-43 ze dne 28. 7. 2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 12 C 2/2023-32 ze dne 17. 4. 2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
2. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy České republiky.
Odůvodnění napadených rozhodnutí podle něj obsahuje ničím nepodložené závěry a v extrémní míře vybočuje z rámce vymezeného principy spravedlnosti. Nesouhlasí s tím, že by jeho prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech bylo neúplné či vnitřně rozporné, když má za to, že dostatečně prokázal své poměry. Je přesvědčen, že objektivní nedostatek finančních prostředků, v jehož důsledku není schopen uhradit soudní poplatek ve výši 500 000 Kč, řádně tvrdil a doložil. Obecné soudy však k posuzování jeho poměrů přistupovaly formalisticky a nezohlednily, že mu zdravotní stav znemožňuje výdělečnou činnost.
Trpí Parkinsonovou chorobou a jeho jediný příjem tak představuje invalidní důchod. Z prostředků vynakládaných na golf nelze podle názoru stěžovatele dovozovat jeho majetnost, jelikož bez dostatečného pohybu na golfovém hřišti by byl časem zcela imobilní a jde tak o nutné výdaje na rehabilitaci. Z účasti na těchto aktivitách nelze dovozovat ani schopnost vykonávat výdělečnou činnost, což platí i pro výkon funkce statutárního orgánu jednotlivých společností, která je pouze formální. Vzhledem k nedostačující výši příjmů pak pro přiznání osvobození od soudních poplatků dle stěžovatele není podstatná ani přesná výše jeho nákladů.
sp. zn. II. ÚS 3112/17
ze dne 20. 2. 2018 (N 30/88 SbNU 431), bod 18; nález sp. zn. III. ÚS 2603/17
ze dne 5. 12. 2017 (N 226/87 SbNU 587), bod 29; či usnesení sp. zn. I. ÚS 2383/23
ze dne 19. 9. 2023; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na: http://nalus.usoud.cz].
4. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993Sb., o Ústavním soudu.
6. Se závěrem, že stěžovatel své poměry uspokojivě neosvědčil, se přitom zcela ztotožnil také městský soud. Z odůvodnění jeho usnesení mimo jiné vyplývá, že stěžovatel nedoložil každodenní výdaje spojené s běžným životem, ani výdaje související s jeho nemocí. Pokud z tvrzení stěžovatele vyplynulo, že se aktivně věnuje golfu, městský soud poukázal na to, že vysoké ceny s tím spojené lze považovat za notorietu, přičemž opak stěžovatel také nedoložil. Za nepřípadnou považoval městský soud námitku stěžovatele, že zúžené společné jmění manželů činí majetkové a výdělkové poměry jeho manželky irelevantní, neboť sám stěžovatel připustil, že na výdajích manželky benefituje.
Stěžovatel v nedávné době ve prospěch manželky zúžil společné jmění manželů o nemovitost v lukrativní turistické oblasti, z jejíhož pronájmu mohl mít příjem. Rovněž byly mezi manžele rozděleny účty a manželce připadly spořicí účty s blíže nezjištěnými zůstatky. Uváděl-li, že manželka hradí společné ubytování rodiny, jakož i další rodinné výdaje (stěžovatele i dětí), dle městského soudu si lze jen stěží představit, že k pokrytí těchto nákladů by stačila částka manželčina výdělku 25 000 Kč měsíčně (navíc taktéž nedoložená).
Tvrdil-li stěžovatel (ale opět nijak nedoložil), že z výkonu funkce jednatele ve dvou společnostech nemá požitky, pak skutečnost, že se věnuje činnosti bez nároku na plat, jde dle městského soudu pouze k jeho tíži, stejně jako skutečnost, že se zbavil majetku a zůstatků na spořicích účtech ve prospěch manželky. Protože stěžovatel své poměry dostatečně netvrdil a neprokázal ani v odvolacím řízení, uzavřel městský soud, že nárok na osvobození od poplatkové povinnosti nemá.
7. Relevantní argumentaci, která by z hlediska ústavněprávního přezkumu byla způsobilá závěry učiněné obecnými soudy zpochybnit, stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí. Obecné soudy se posouzením splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků řádně zabývaly. Přiměřeným způsobem se vyjádřily nejen k obecným podmínkám, za nichž lze osvobození od soudních poplatků dle § 138 o. s. ř. přiznat, ale srozumitelně odůvodnily také své konkrétní závěry. Provedenou interpretaci a aplikaci daného ustanovení přitom nelze ani ve světle pokračující polemiky stěžovatele označit za jakkoliv svévolnou či excesivní a zhodnocení věci obecnými soudy tak dle názoru Ústavního soudu nijak nevybočuje z ústavněprávních limitů.
Je odpovědností stěžovatele dostatečně věrohodně osvědčit, že jeho majetkové poměry osvobození od soudních poplatků odůvodňují a pakliže stěžovatel významné okolnosti mající vliv na osvobození od soudních poplatků sám buď neuvede či nijak nedoloží, nelze obecným soudům vytýkat, že prohlášení o jeho poměrech považují za nedostatečné a jeho žádosti nevyhoví.
8. Napadená rozhodnutí přezkoumal Ústavní soud z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení stěžovatelem namítaných práv, nezjistil. Ústavní stížnost byla proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní soud rovněž neshledal důvod k vyhovění návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. O tomto návrhu, který v daném případě sdílí osud ústavní stížnosti, nerozhodoval samostatným usnesením, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. listopadu 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu