Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Blue Star Capital, a.s., sídlem 28. října 372/5, Praha 1, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., FCIArb., advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. EPR 133651/2025-14 z 14. 7. 2025 a proti usnesení téhož soudu č. j. EPR 133651/2025-11 z 22. 6. 2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníka řízení, a Bytového družstva Rezidence Říční, sídlem Střelničná 1861/8a, Praha 8, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se u Obvodního soudu pro Prahu 8 po vedlejším účastníkovi domáhala prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím. Elektronický platební rozkaz byl vedlejšímu účastníkovi doručen dne 19. 5. 2025. Dne 2. 6. 2025 zaslal vedlejší účastník podání obsahující přílohy k odporu, ovšem odpor samotný přiložen nebyl.
2. Dne 4. 6. 2025 doručil vedlejší účastník soudu podání obsahující odpor včetně jeho odůvodnění. Společně s tímto podáním spojil i žádost o prominutí zmeškání lhůty, neboť ta uplynula již 3. 6. 2025. Obvodní soud napadeným usnesením asistentky soudce žádosti vyhověl, neboť shledal včasnost a důvodnost omluvy. Na základě námitek stěžovatelky došlo k následnému přezkumu usnesení asistentky podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, soudcem obvodního soudu. Soudce, který usnesení přezkoumával, je následně napadeným usnesením potvrdil. V návaznosti na to byl elektronický platební rozkaz zrušen a nařízeno jednání ve věci samé.
3. Proti všem v záhlaví označeným rozhodnutím podává stěžovatelka ústavní stížnost. V ní namítá, že postupem obvodního soudu bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obvodní soud se podle stěžovatelky podstatně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a zároveň od judikatury Ústavního soudu. Těmito pochybeními společně s nevypořádáním námitek stěžovatelky došlo podle jejího závěru k zatížení rozhodnutí vadou nepředvídatelnosti a svévole.
4. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, kterých se stěžovatelka dovolává.
5. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že ve své rozhodovací praxi ustáleně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Nepřísluší mu zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Jako protiústavní pak lze hodnotit i nesprávnou aplikaci či interpretaci podústavního práva, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný jiný ústavně konformní výklad, nebo je výrazem nepředvídatelné interpretační libovůle, případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 1591/19 z 7. 10. 2019 či sp. zn. Pl.
ÚS 85/06 z 25. 9. 2007).
6. Obecnými předpoklady pro prominutí zmeškání lhůty podle § 58 občanského soudního řádu jsou: a) existence omluvitelného důvodu na straně účastníka řízení nebo jeho zástupce, b) podání návrhu na prominutí do 15 dnů po odpadnutí překážky a c) spojení návrhu se samotným zmeškaným úkonem.
7. Ústavní soud již v minulosti uvedl, že posouzení konkrétních okolností případu a učinění závěru, zda byl, nebo nebyl omluvitelný důvod dán, je primárně úkolem obecných soudů (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2986/08 z 28. 5. 2009 či sp. zn. II. ÚS 667/08 z 24. 4. 2008). Sám se proto omezuje na posouzení, zda rozhodování obecného soudu o tom, byl-li u účastníka dán (ne)omluvitelný důvod, nevykazuje extrémní aplikační či interpretační pochybení dosahující ústavní roviny (srov. body 33 a 34 citovaného nálezu sp. zn. I. ÚS 1591/19 či usnesení sp. zn. II. ÚS 3647/18 z 27. 11. 2018). V projednávané věci ovšem Ústavní soud nic podobného neshledal.
8. Stěžovatelka se ústavní stížností dále brání i proti postupu soudu, v důsledku něhož došlo k prominutí zmeškání lhůty. Ústavní soud v minulosti sice konstatoval, že extrémní aplikační či interpretační pochybení mohou v těchto případech dosahovat ústavní roviny. Jednalo se ovšem o případy, kdy bylo výsledkem tohoto extrémního pochybení porušení práva na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny). V tomto směru lze klást rozdílné požadavky i na kvalitu odůvodnění, pokud jeden způsob vede k odmítnutí možnosti hájit své právo před soudy. K takovému porušení v nynější věci ovšem nemohlo dojít, neboť stěžovatelka se brání postupu, který vedl k prominutí zmeškání lhůty k podání odporu, k na něj navazujícímu zrušení elektronického platebního rozkazu a nařízení jednání ve věci samé. Za dané situace proto Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelkou vytýkané pochybení nemůže založit důvod pro jeho případný kasační zásah.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. října 2025
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu