Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. P., zastoupeného Janem Kalvodou, advokátem se sídlem Praha 6, Liborova 14, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2007, čj. 9 Cmo 230/2007 - 58, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2007, čj. 47 Cm 81/2006 - 47, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
K odvolání stěžovatele, týkajícímu se pouze výroku o nákladech řízení, rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že napadený rozsudek potvrdil. Opravil početní chybu ve výroku o nákladech řízení, princip úspěchu ve sporu však zachoval. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo rozsudkem Nejvyššího soudu zamítnuto.
Stěžovatel tvrdí, že meritem věci v daném řízení byla samotná existence nároku a z toho vyvozuje svůj plný úspěch ve věci. V ústavní stížnosti opakuje námitky, které uváděl již v odvolání a se kterými se odvolací soud dostatečně vypořádal. Navíc stěžovatel ve své argumentaci neuvádí nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Svým návrhem tedy Ústavní soud staví do role další přezkumné instance v soustavě obecných soudů, která mu, jak již bylo výše zmíněno, nepřísluší. Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů žádné vybočení z pravidel spravedlivého procesu a konstatuje, že právo na spravedlivý proces nelze vykládat jako právo na úspěch ve věci.
Ústavní soud, s ohledem na výše uvedené, v dané věci nenašel žádný důvod pro zrušení napadených rozhodnutí. Neshledal ani případ svévolné aplikace podústavního práva obecnými soudy, jak dovozuje stěžovatel, protože tyto soudy postupovaly věcně správně a v intencích zákona. Nutno připomenout, že úkolem Ústavního soudu není zabývat se eventuálním porušením standardních práv fyzických nebo právnických osob chráněných právními předpisy, a v této souvislosti odkazuje i na svá rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 10/98 a sp. zn. II. ÚS 130/98 , v nichž přijal závěr, že samotný spor, týkající se nákladů řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Z uvedených důvodů nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2008
Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu