Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti "pravomocnému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky sp. zn. Ads 59/2011-54 ze dne 29.6.2011 a dále sp. zn. 6 Ads 68/20011-48 ze dne 22.6.2011", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 12. 9. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 13. 9. 2011, jež nesplňuje základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel, jenž byl Ústavním soudem poučen o formálních náležitostech kladených na ústavní stížnosti v minulosti již mnohokrát, se tentokráte na Ústavní soud obrátil poté, co mu byl Českou advokátní komorou určen podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát. Tento advokát (JUDr. J. Ď.) zaslal Ústavnímu soudu přípis - označený jako ústavní stížnost (doplněný v příloze ústavní stížností sepsanou samotným stěžovatelem) - a to následujícího znění:
"V příloze stěžovatel prostřednictvím svého zmocněného právního zástupce postupuje Vašemu Ústavnímu soudu ústavní stížnost, která mu byla doručena stěžovatelem dne až v pátek odpoledne dne 9.9.2011. [...] Samotné procesní ustanovení advokátem v této věci mi bylo sice doručeno dne 24.8.2011, ale ustanovený klient se se mnou nijak nekontaktoval a korespondence na jeho adresu :Poste restante, Č. B. byla bezvýsledná [...] Osobně se - jako advokát pracující v advokacii od roku 1991 - za kvalitu toho podání předem moc omlouvám, ale zbyl mi na toto podání pouze jeden pracovní den, navíc ustanovený klient se mnou nespolupracuje a bylo mi jím též zakázáno např. i nahlížet do předmětných spisů atd. [...] V zájmu procesní ekonomie a v zájmu dodržení procesní lhůty, která - podle sdělení stěžovatele - pro podání předmětné ústavní stížnosti uplyne již dnešního dne, tj. v pondělí 12. září 2011 podáváme tuto níže uvedenou ústavní stížnost stěžovatele."
Na základě této skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není řádně zastoupen advokátem v souladu s § 30 zákona o Ústavním soudu. Povinné zastoupení před Ústavním soudem je též třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale i materiálně; tzn., že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, takže není možné, aby advokát toliko odkázal na text sepsaný samotným stěžovatelem. K tomu lze přiměřeně odkázat na stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení."
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Ostatně, shodně postupoval Ústavní soud např. již v řízení o ústavní stížnosti téhož stěžovatele pod
sp. zn. I. ÚS 1341/11
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2011
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj