Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o návrhu Václava Šťastného, proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6. 3. 2019 č. j. 9 C 49/2006-899 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2019 č. j. 26 Co 60/2019-923, takto: Návrh se odmítá.
Navrhovatel ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 14. 8. 2009 uvedl, že podává ústavní stížnost proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, kterými mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a zamítnuto ustanovení právního zástupce z řad advokátů.
Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo základní náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), byl navrhovatel dne 23. 9. 2019 vyzván k odstranění jeho vad ve lhůtě jednoho měsíce, přičemž byl současně poučen, že neodstranění vad návrhu v dané lhůtě je důvodem k jeho odmítnutí. Přípisem ze dne 6. 11. 2019 stěžovatel požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad z důvodu jednání s Českou advokátní komorou. Jeho žádosti bylo vyhověno a lhůta pro odstranění vad mu byla prodloužena opět o jeden měsíc.
Navrhovatel vady návrhu ve stanovené lhůtě neodstranil, pouze dne 23. 12. 2019 Ústavnímu soudu sdělil, že Česká advokátní komora jeho žádost o ustanovení advokáta odmítla. Z přiloženého dopisu České advokátní komory ze dne 13. 11. 2019 vyplývá, že žádosti nebylo vyhověno, neboť navrhovatel nesplnil podmínky pro poskytnutí právní služby podle § 18 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Navrhovatel uvedl, že podal proti tomuto rozhodnutí žalobu a Ústavní soud proto žádá o prodloužení lhůty k odstranění vad do doby projednání žaloby.
Této žádosti Ústavní soud nevyhověl, neboť není možné lhůtu k odstranění vad opakovaně prodlužovat a obcházet tak kogentní ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. K prodlužování lhůt přistupuje Ústavní soud jen výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Tím spíše nelze zákonnou lhůtu k odstranění vad návrhu prodloužit na „neurčito“, do doby rozhodnutí o jiné žalobě (srov. obdobně sp. zn. IV. ÚS 1656/14 ,
III. ÚS 3928/18 ,
III. ÚS 2267/17 ,
III. ÚS 993/19 a další).
Protože navrhovatel ve stanovené lhůtě (ani do dnešního dne) vady neodstranil, Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. ledna 2020
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj