Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti M. R., zastoupeného JUDr. Michalem Mandzákem, usazeným evropským advokátem, sídlem Karolinská 708/13, Praha, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 19 To 5/2025-19013 ze dne 12. 8. 2025 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 19 To 6/2025-19019 ze dne 12. 8. 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá
1. Stěžovatel je obžalován v trestní věci projednávané Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 99/2024. Obvodní soud usnesením č. j. 3 T 99/2024-18662 ze dne 21. 3. 2025 zrušil zajištění bytové jednotky, kterou měl stěžovatel užívat jako centrum pro řízení tvrzené organizované zločinecké skupiny (dále jen "první usnesení obvodního soudu"). Usnesením č. j. 3 T 99/2024-18894 ze dne 13. 5. 2025 obvodní soud rozhodl, že předseda senátu Mgr. Jakub Kriebel a přísedící Jana Fialová nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci stěžovatele (dále jen "druhé usnesení obvodního soudu").
2. Proti prvnímu usnesení obvodního soudu podal stížnost státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze. Proti druhému usnesení obvodního soudu podal stížnost stěžovatel a další obžalovaný. O stížnostech rozhodoval Městský soud v Praze, a to pod sp. zn. 5 To 133/2025 (proti prvnímu usnesení) a sp. zn. 5 To 135/2025 (proti druhému usnesení). V obou řízeních stěžovatel vznesl námitku podjatosti předsedy senátu městského soudu JUDr. Jaroslava Cihláře, a to s odkazem na dva příkazy k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, v nichž měl uvedený soudce porušit jeho presumpci neviny. Městský soud v Praze dne 18. 6. 2025 v obou případech (výrokem I) rozhodl, že JUDr. Jaroslav Cihlář není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, a stížnosti stěžovatele i státního zástupce proti usnesením obvodního soudu shodně zamítl (výrokem II).
3. Proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 135/2025 ze dne 18. 6. 2025, kterým soud zamítl stížnost stěžovatele proti druhému usnesení obvodního soudu (námitka podjatosti Mgr. Jakuba Kriebela a Jany Fialové), podal stěžovatel ústavní stížnost. Ústavní soud ji však usnesením sp. zn. III. ÚS 2059/25
ze dne 8. 9. 2025 odmítl pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
4. Stěžovatel současně podal proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 135/2025 ze dne 18. 6. 2025 stížnost k Vrchnímu soudu v Praze, v níž namítá podjatost soudce JUDr. Jaroslava Cihláře pro porušení presumpce neviny. Ze stejného důvodu podal stížnost také proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 133/2025 ze dne 18. 6. 2025. Vrchní soud v Praze však jeho stížnosti zamítl, a to usneseními sp. zn. 19 To 6/2025-19019 a 19 To 5/2025-19013 ze dne 12. 8. 2025.
5. Stěžovatel proti uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze podává ústavní stížnost. Namítá porušení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 a čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.
6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.
7. Ústavní soud se otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí o nevyloučení soudce (potažmo přísedícího) pro podjatost podrobně zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. února 2023 (57/2023 Sb.). Dospěl přitom k závěru, že "ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů)". V nynější stížnosti stěžovatel brojí proti zamítnutí opravného prostředku proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že soudce JUDr. Jaroslav Cihlář není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci.
8. Ústavní soud zpravidla nezasahuje do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních práv a svobod, ledaže jsou naplněny podmínky § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Základní práva a svobody jsou totiž podle čl. 4 Ústavy pod ochranou soudní moci, nikoli pouze Ústavního soudu. Ústavní stížností by měla být napadána typicky konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná a nejsou proti nim přípustné opravné prostředky. Uvedené Ústavní soud stěžovateli ostatně již připomněl v usnesení sp. zn. III. ÚS 2059/25
ze dne 8. 9. 2025.
9. Ústavní soud v citovaném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st-58/23 uvedl, že "Vydáním rozhodnutí ve věci nepodjatosti soudce přitom soudní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky ochrany (viz shora). Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu proto otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti." První i druhé usnesení obvodního soudu a na ně navazující usnesení městského soudu (jak ve výroku o zamítnutí stížnosti, tak ve výroku o námitce podjatosti), jakož i usnesení vrchního soudu se vztahují k trestní věci projednávané Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 99/2024.
Skutečnost, že stěžovatel má možnost namítat podjatost soudců v průběhu trestního řízení (a do určité míry tyto námitky řetězit) přitom neimplikuje, že se může dovolávat přezkumu dílčích rozhodnutí o uvedených námitkách též před Ústavním soudem (bez naplnění podmínek § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Uvádí-li stěžovatel, že řízení o námitce podjatosti chápe jako opravný prostředek k zajištění presumpce neviny, který musí podle práva Evropské unie splňovat požadavek účinné právní ochrany, a proto je jeho stížnost přípustná, lze jej v podrobnostech odkázat na body 8 až 11 citovaného usnesení sp. zn. III.
ÚS 2059/25
ze dne 13. 8. 2025.
10. Stěžovatel ve své stížnosti netvrdí žádné skutečnosti, které by Ústavní soud vedly k postupu podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
11. Ústavní soud návrh stěžovatele z uvedených důvodů odmítl jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 75 odst. 1 a § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. prosince 2025
Jan Wintr, v. r.
soudce zpravodaj