Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Josefa Hemelíka, zastoupeného JUDr. Oldřichem Voženílkem, U Jiskry 114/1, Rumburk, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2016 č. j. 11 Co 515/2015-91, 11 Co 516/2015-91 a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 10. 2014 č. j. 17 C 142/2013-40, ve znění usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 16. 1. 2015, č. j. 17 C 142/2013-46, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel je toho názoru, že v záhlaví citovanými rozsudky obecných soudů došlo k zásahu do jeho blíže nespecifikovaných základních práv a svobod.
účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "o. s. ř.")], využije.
Právní úprava dovolání a s ní související úprava podmínek přípustnosti ústavní stížnosti doznala však s účinností od 1. 1. 2013 podstatných změn v souvislosti s přijetím již zmiňovaného zákona č. 404/2012 Sb. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., je nyní stěžovatel povinen vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. To znamená, že musí vyčerpat i dovolání, jehož přípustnost (mimo jiné) závisí na posouzení podmínek uvedených v § 237 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb.
Ústavní soud v této souvislosti vyslovil názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (blíže k této otázce viz podrobně odůvodněné usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 772/13 ze dne 28. 3. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva (např. žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 až 3 o. s. ř.).
Stěžovatel v nyní předložené ústavní stížnosti jako poslední v řadě brojí proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2016 č. j. 11 Co 515/2015-91, 11 Co 516/2015-91, tedy proti rozhodnutí odvolacího soudu. Přestože byl jmenovaným soudem poučen, že předmětný rozsudek je možno napadnout dovoláním, stěžovatel tento mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti zjevně nevyčerpal. Z toho důvodu považuje Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost za nepřípustnou. Za dané situace Ústavní soud návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. února 2017
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj