Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Šebesty, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 39/2020-25 ze dne 15. 7. 2020 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 5 A 92/2019-38 ze dne 27. 4. 2020, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní soud obdržel dne 21. 9. 2020 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, ve kterém se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení. Návrh stěžovatele nicméně není možné považovat za řádný, jelikož má jednak řadu obsahových nedostatků [§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], jednak stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30, § 31 téhož zákona).
2. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
3. V nyní posuzovaném případě soudce zpravodaj nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení se stěžovateli již dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatel podal v minulosti mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčených vad, v minulosti opakovaně poučen (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2909/17
ze dne 31. 10. 2017 či usnesení
sp. zn. II. ÚS 1194/16
ze dne 11. 8. 2016; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
4. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. října 2020
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj