Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje, a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Kupky, zastoupeného Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Sluneční nám. 2588/14, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 320/2019-28 ze dne 29. 7. 2021, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") domáhal zrušení rozhodnutí vedlejšího účastníka č. j. 45513/17/5200-10422-711919 ze dne 3. 11. 2017, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti dvěma dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 24. 2. 2017, jimiž mu byla doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 a 2012 a uložena povinnost uhradit penále. Krajský soud zamítl žalobu stěžovatele rozsudkem č. j. 30 Af 8/2018-44 ze dne 11. 9. 2019. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, již zamítl Nejvyšší správní soud (dále také jako "NSS") napadeným rozsudkem jako nedůvodnou.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadeného rozsudku, neboť tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Stěžovatel namítá, že jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce bylo porušeno ze dvou důvodů. Zaprvé, NSS ho informoval přípisem č. j. 9 Afs 320/2019-8 ze dne 19. 11. 2019, že v souladu s rozvrhem práce se jeho věci bude zabývat, projedná ji a rozhodne 9. senát NSS v soudcovském složení: Radan Malík, Barbara Pořízková a Pavel Molek. Podle zavedené praxe NSS byl soudcem zpravodajem Radan Malík. Dne 8. 8. 2021 obdržel stěžovatel napadený rozsudek, ze kterého plyne, že rozhodující senát se změnil a rozhodl ve složení z předsedy Radana Malíka a soudců Tomáše Kocourka a Barbary Pořízkové. Jelikož stěžovatel nebyl o výměně soudce (Pavel Molek za Tomáše Kocourka) nijak informován, bylo mu znemožněno vyjádřit se ke změně v osobě soudce postupem podle § 8 odst. 5 soudního řádu správního. Současně nebyl žádný zákonný ani legitimní důvod ke změně ve složení senátu (odkazuje přitom na judikaturu Ústavního soudu - např. nález sp. zn. IV. ÚS 2565/19 ze dne 22. 9. 2020 nebo nález sp. zn. I. ÚS 1408/20 ze dne 18. 8. 2020; všechna rozhodnutí jsou dostupná https://nalus.usoud.cz). Rizika svévolné změny složení senátu jsou zesílená praxí NSS, který stážistům přiděluje nikoli nově napadlé věci, ale staré případy, kterých se kmenoví soudci potřebují zbavit (odkazuje přitom na nález sp. zn. IV. ÚS 3011/20 ze dne 31. 8. 2021).
4. Zadruhé, NSS nepostoupil věc tzv. esenciálních výdajů k řešení rozšířenému senátu NSS, neboť se v jeho judikatuře vyskytují dva nekompatibilní proudy. První proud judikatury, na jehož počátku stojí rozsudek NSS č. j. 2 Afs 160/2016-38 ze dne 31. 5. 2017, stanoví, že správce daně nemůže zdanit jen příjem z prodeje věci, jejíž nákup není schopen daňový subjekt prokázat, protože cílem správy daní je správná daň, která nemůže vzniknout jen z příjmu, je-li nepochybené, že daňový subjekt musel prodanou věc někde nakoupit. V takovém případě ukládá NSS daňovým orgánům, aby daň byla stanovena za použití pomůcek podle § 98 daňového řádu (k tomu odkazuje na rozsudek NSS č. j. 10 Afs 26/2018-46 ze dne 12. 7. 2018 a další). Druhý proud představuje názor, že neunese-li daňový subjekt své důkazní břemeno, pak mu má být daň vypočtena jen z příjmu, protože stát nemůže nahrazovat nedostatky v plnění zákonných povinností jednotlivce tím, že mu stanoví daň podle pomůcek (k tomu odkazuje na rozsudek NSS č. j. 10 Afs 255/2018-39 ze dne 26. 3. 2020 a další). NSS nezpochybnil, že v jeho judikatuře existují rozdílné názory na aplikaci tzv. esenciálních výdajů, byl však názoru, že po vydání rozsudku krajského soudu byly rozhodovací činnosti NSS upřesněny a zdůrazněny podmínky pro aplikace konceptu tzv. esenciálních výdajů, mj. odkazem na rozsudek NSS č. j. 1 Afs 206/2020-39 ze dne 18. 11. 2020; pominul přitom, že k opačnému názoru se přiklonil NSS v následných rozhodnutích - jak v rozsudku č. j. 2 Afs 375/2018-42 ze dne 28. 1. 2021, tak v rozsudku č. j. 2 Afs 186/2019-30 ze dne 19. 3. 2021, a bylo proto povinností 9. senátu věc postoupit rozšířenému senátu.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové ústavněprávní deficity Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
7. Jde-li o námitku svévolné změny rozhodujícího senátu, je třeba přisvědčit stěžovateli potud, že právo na zákonného soudce v sobě zahrnuje i záruku nezměnitelnosti rozhodujícího soudního tělesa (srov. např. stěžovatelem citovaný nález sp. zn. IV. ÚS 2565/19 ). Z objektivních důvodů ovšem není vždy možné, aby konkrétní věc rozhodovalo konkrétní soudní těleso v konkrétním složení; na takové výjimky se však vztahují stejné požadavky na transparentnost, předvídatelnost a objektivnost jejich úpravy, které musí být v dané situaci důvodné [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 307/03 ze dne 27. 5. 2004 (N 76/33 SbNU 243)]. Součástí práva na zákonného soudce je také zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 232/95 ze dne 22. 2. 1996 (N 15/5 SbNU 101) nebo nález sp. zn. I. ÚS 93/99 ze dne 27. 9. 2005 (N 183/38 SbNU 463)]; tyto pravidla musí být stanovena přímo v rozvrhu práce a musí být transparentní, obecná, obsahující záruky proti případnému zneužití (viz bod 43 nálezu sp. zn. I. ÚS 2769/15 ).
8. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že pro změnu ve složení senátu je nutný soulad s jednacím řádem i rozvrhem práce na příslušné období; rozvrh práce může být změněn i v průběhu roku za předpokladu, že ke změně jsou racionální důvody a je provedena transparentním způsobem [srov. nález sp. zn. II. ÚS 2747/08 ze dne 21. 4. 2009 (N 94/53 SbNU 207)]. Přidělení věci soudci dočasně působícího u Nejvyššího správního soudu přitom lze v intencích právě citovaného nálezu považovat za racionální důvod (shodně také usnesení sp. zn. II. ÚS 1261/17 ze dne 19. 9. 2017).
9. Z rozvrhu práce účinného v době nápadu kasační stížnosti stěžovatele vyplývá, že o ní měl rozhodovat 9. senát NSS ve složení Radan Malík, Barbara Pořízková a Pavel Molek (rozvrh práce na rok 2019, dostupný na https://www.nssoud.cz). Podle 2. změny rozvrhu práce na rok 2021 č. j. S 4/2021-10 ze dne 30. 3. 2021 byl dočasně přidělen ke stáži na NSS soudce Tomáš Kocourek, který byl pro období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021 zařazen do 3. soudního oddělení. Na základě 4. změny rozvrhu práce na rok 2021 č. j. S 4/2021-19 ze dne 16. 6. 2021 bylo dočasné přidělení (stáž) prodlouženo do 30. 9. 2021 a soudce Tomáš Kocourek zařazen do 9. soudního oddělení, kde byl uveden na čtvrtém místě. Současně mu bylo přiděleno 15 věcí uvedených v příloze č. 5 k rozvrhu práce na rok 2021, mezi kterými byla i věc stěžovatele vedená pod sp. zn. 9 Afs 320/2019 (bod 4 přílohy). Podle pravidla rozdělování věcí č. 9.1 rozvrhu práce na rok 2021 přitom platí, že soudcům dočasně přiděleným se, vyjma věcí vedených v rejstříku Na, nové věci nepřidělují; na výkonu soudnictví se podílejí tak, že jim předseda soudu na návrh prvního předsedy senátu, do něhož byli zařazeni, přidělí změnou rozvrhu práce již došlé kasační stížnosti (stejné pravidlo rozdělování věcí bylo obsaženo i v č. 6.1 rozvrhu práce na rok 2019, tj. v době podání kasační stížnosti stěžovatelem). Rozhodující senát v takovém případě tvoří soudce dočasně přidělený, předseda senátu, který dané věci předsedal, a původní soudce zpravodaj; je-li v dané věci původní soudce zpravodaj současně předsedou senátu, stane se zbývajícím členem senátu jeho další předseda (pravidlo rozdělování věcí č. 9.2 rozvrhu práce na rok 2021). Stěžovatel tak byl o možnosti změny rozhodujícího senátu předem seznámen.
10. V nyní projednávané věci tedy postupoval předseda NSS v souladu s jednacím řádem Nejvyššího správního soudu (viz jeho § 87 odst. 2) i rozvrhem práce na příslušné období. Ve věci stěžovatele rozhodl soudní senát ve složení, jaké bylo určeno podle příslušného rozvrhu práce a jeho změn. K námitce stěžovatele, že o změně rozhodujícího senátu nebyl informován, lze uvést, že veškeré změny v rozvrhu práce jsou dostupné na webových stránkách NSS (viz 87 odst. 3 jeho jednacího řádu) a stěžovatel se s nimi mohl seznámit; o tom byl navíc poučen v přípisu NSS č. j. 9 Afs 320/2019-8 ze dne 19. 11. 2019 - tzv. akceptačním dopisu. K samotnému akceptačnímu dopisu Ústavní soud již v minulosti uvedl, že je určitým nadstandardem, který souvisí s možností soudu rozhodnout bez nařízení ústního jednání, není však povinností, jejíž splnění by zákon bezpodmínečně vyžadoval [viz bod 15 nálezu sp. zn. III. ÚS 1570/13 ze dne 27. 3. 2014 (N 46/72 SbNU 521) nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 764/16 ze dne 12. 4. 2016].
11. Pro naplnění ústavních kautel plynoucích z čl. 38 odst. 1 Listiny je dále rozhodné, zda měl stěžovatel s ohledem na provedené změny v rozvrhu práce možnost se ke změně obsazení senátu vyjádřit ještě před vydáním rozhodnutí. Změna rozvrhu práce byla učiněna dne 16. 6. 2021 s účinností od 1. 7. 2021. Napadený rozsudek byl vydán dne 11. 9. 2021. Stěžovatel proto měl dostatečný časový prostor (několik týdnů), aby se ke změně obsazení rozhodujícího senátu vyjádřil.
12. Ve stěžovatelem citovaném bodu 36 nálezu sp. zn. IV. ÚS 3011/20 Ústavní soud sice upozornil na rizikový systém ve vztahu k soudcům-stážistům, avšak okolnosti tam projednávané věci jsou odlišné. V tamější věci byl rozhodující senát rozšířen o nového člena (stážistu), který pak byl na základě neformálního rozhodnutí předsedy senátu určen jako nově rozhodující soudce za jiného (stávajícího) člena senátu; své rozhodnutí předseda senátu opřel o nepřípadnou část rozvrhu práce, upravující, že "Předseda senátu dbá při rozdělování spisů v senátu o rovnoměrné zatížení všech jeho členů". Ústavní soud výslovně odlišil věc od situace v zamítavém nálezu sp. zn. I. ÚS 3693/19 ze dne 12. 5. 2020, při které byla provedena personální výměna mezi jednotlivými senáty, o čemž byli účastníci řízení prostřednictvím rozvrhu práce předem informováni, obdobně jako v nyní projednávané věci.
13. Jde-li o námitku nepostoupení věci tzv. esenciálních výdajů (či nákladů) k řešení rozšířenému senátu NSS, uvádí k tomu Ústavní soud, že v napadeném rozsudku NSS neshledal zjevný rozpor s jeho dřívější judikaturou, který by odůvodňoval výjimečnou ingerenci Ústavního soudu. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku uvedl, že otázka tzv. esenciálních výdajů je spojena se stanovením daně podle pomůcek především v situaci, kdy je zpochybněna podstatná část účetnictví daňového subjektu. V tomto ohledu je nutno zkoumat konkrétní okolnosti případu a výlučně na jejich základě posoudit, zda byly dány podmínky pro přechod na stanovení daně podle pomůcek (viz bod 16 napadeného rozsudku). Nevyloučil tak apriorně možnost stanovení daně podle pomůcek, ale s ohledem na judikatorně dotvářené podmínky dospěl v projednávané věci k závěru, že přiznání tzv. esenciálních výdajů není namístě. Z ustálené rozhodovací praxe přitom NSS nevyplývají dva nekompatibilní proudy, jak předestírá stěžovatel; je pak úlohou NSS sjednocovat výklad a aplikaci správního práva.
14. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. ledna 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu