Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Začala, advokáta, sídlem tř. Svobody 43/39, Olomouc, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 69 Co 178/2024-1225 ze dne 29. 8. 2024 a Okresního soudu v Olomouci č. j. 29 C 389/2020-1214 ze dne 24. 6. 2024, za účasti a) H. P., b) T. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel - advokát - byl vedlejší účastnici a) jmenován opatrovníkem v řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť ta nebyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopna činit procesní úkony. Okresní soud v Ostravě ("nalézací soud") napadeným usnesením stěžovateli určil odměnu za zastupování 89 540 Kč. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ("odvolací soud") napadeným usnesením rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil.
2. Stěžovatel namítá, že soudy svévolně a nepřezkoumatelně stanovily jeho odměnu v nesprávné výši; chybně určily tarifní hodnotu fikcí podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, aniž by ústavně konformně odůvodnily, proč věc nelze ocenit v penězích či proč je cena zjistitelná jen s nepoměrnými obtížemi. Ve sporu šlo o běžně ocenitelný majetek (nemovitosti, podíly v obchodních společnostech, akcie, peníze na bankovních účtech atd.), soudy měly aplikovat § 8 odst. 6 advokátního tarifu a výši mimosmluvní odměny určit z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání.
Soudy se o ocenění předmětu řízení ani nepokusily, byť mohly cenu majetku jednoduše odhadnout bez znaleckého zkoumání a postupovaly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, na jejíž závěry stěžovatel opakovaně odkazoval (např. nález sp. zn. IV. ÚS 2688/15 ze dne 19. 12. 2017; sp. zn. II. ÚS 3210/20 ze dne 8. 4. 2021; nález sp. zn. I. ÚS 1750/23 ze dne 7. 11. 2023). Ve věci stěžovatele byl nepoměr mezi přiznanou výší odměny (89 549 Kč) a požadovanou odměnou (3 498 738,50 Kč.) výrazný (1:39); soudy proto měly vynaložit odpovídající časové a finanční náklady na ocenění předmětu sporu.
Soudy měly účelově zaměnit předmět sporu - vypořádání SJM - za spor o určení práva. Podle stěžovatele není rozhodné, zda soudy v předmětném řízení rozhodly, že určitý majetek je či není součástí společného jmění manželů; skutečnost, že soud v meritorním řízení majetek neoceňoval, nemá vliv na povinnost soudu ocenit jej za účelem určení tarifní hodnoty a ve sporu nešlo ani o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Funkce opatrovníka byla podle stěžovatele náročnější než běžné zastoupení, a to s ohledem na zdravotní stav klientky a ztížený způsob komunikace s ní.
3. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona a stěžovatel je advokátem. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněným návrhem ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem mu dává pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
4. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti způsobu výpočtu odměny za právní zastoupení; namítá přitom chybnou aplikaci ustanovení podzákonného právního předpisu - advokátního tarifu. Podle Ústavního soudu však stěžovatelem napadený soudní rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí.
5. Především odvolací soud stěžovateli ústavně konformním způsobem vysvětlil, proč by zjišťování hodnoty věcí, které byly předmětem sporného řízení, bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu; konkrétně uvedl, že zkoumání hodnoty "masy věcí", které vedlejší účastnice a) učinila předmětem žaloby, by bylo velmi rozsáhlé, především s ohledem na počet obchodních podílů ve společnostech a "s přihlédnutím k výši požadované odměny advokáta" (viz bod 10 napadeného usnesení). Podle Ústavního soudu odvolací soud nepostupoval svévolně, nýbrž účelnost exaktního zjišťování hodnoty předmětu řízení výslovně zvážil. Výsledná výše přiznané odměny za zastoupení přitom excesivně nízká není.
6. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutí byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu