Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele R. J., zastoupeného Mgr. Katarínou Hájkovou, advokátkou, sídlem Pramenná 1049/7, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. července 2025 č. j. 37 Co 105/2025-2412 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. března 2025 č. j. P 130/2014-2369, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě jako účastníků řízení a O. D. a nezletilého J. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel svou ústavní stížností napadá rozhodnutí obecných soudů týkající se úpravy péče o jeho nezletilé dítě (vedlejšího účastníka). Rozhodnutí jsou podle něj založena na libovůli, nedostatečném odůvodnění a nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, jsou překvapivá, nepředvídatelná a v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.
2. Stěžovatel se domáhal návrhem k Okresnímu soudu ve Znojmě (dále jen "okresní soud") svěření dítěte do své péče a schválení právního jednání za nezletilého spočívajícího v podání žádosti o předložení vyúčtování právních služeb v dřívějším sporu. Okresní soud jeho návrhy zamítl. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") též jeho odvolání nevyhověl a rozsudek okresního soudu potvrdil.
3. Stěžovatel napadá ústavní stížností rozsudek krajského soudu i rozsudek okresního soudu s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo dítěte na ochranu jeho nejlepšího zájmu podle čl. 32 odst. 4 Listiny a podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny a čl. 27 Úmluvy o právech dítěte.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a že do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze tehdy, pokud jimi byla porušena ústavně zaručená práva účastníků. Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných [viz např. usnesení ze dne 10. listopadu 2020 sp. zn. II. ÚS 2598/20
(U 18/103 SbNU 411), bod 11, nebo usnesení ze dne 9. června 2025 sp. zn. I. ÚS 455/25 , body 15-17].
6. Obecné soudy založily svá rozhodnutí o zamítnutí návrhu stěžovatele o svěření dítěte do jeho péče na tom, že od předchozího rozhodnutí o péči nedošlo k podstatné změně poměrů. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že naposledy o péči o nezletilého rozhodoval krajský soud v květnu 2024. Obecné soudy v napadených rozhodnutích přesvědčivě vysvětlily, že k žádné změně (natož pak podstatné) od té doby nedošlo. Stěžovatel tento závěr soudů v ústavní stížnosti napadá, protože je podle něj v rozporu s reálnou situací, zejména jelikož o dítě pečuje fakticky více než matka. Tím ale stěžovatel staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví a dožaduje se po něm přezkoumání skutkového stavu (aniž by poukazoval na nějaký konkrétní a extrémní rozpor s provedenými důkazy). Za této situace proto Ústavní soud nemá důvod do závěrů obecných soudů zasahovat.
7. Ani námitky stěžovatele vůči zamítnutí jeho návrhu o schválení právního jednání za nezletilého nedosahují ústavněprávní roviny. Obecné soudy poskytly dostatečné zdůvodnění, proč je návrh nedůvodný (viz zejména bod 17 rozsudku okresního soudu). Stěžovatel navíc argumenty obecných soudů v ústavní stížnosti zcela pomíjí a zůstává pouze u obecně vyjádřeného nesouhlasu se závěrem obecných soudů.
8. Jelikož Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu