Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele C. D. D., zastoupeného Mgr. T. M., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. 1 T 87/98, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 6 To 200/2000, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 a rozsudek Městského soudu v Praze, když posledně uvedeným rozsudkem byl uznán vinným ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 a 2 tr. zákona a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku a trestu vyhoštění.
Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho právo na svobodu, lidskou důstojnost, soukromí a právo na spravedlivý proces zakotvené v ustanovení čl. 8 odst. 2 a 3, čl. 10 odst. 1, 2 a 3, čl. 37 odst. 2 a 4, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel dále uvádí, že podává ústavní stížnost ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti a má za to, že svým významem jednoznačně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť v podobné situaci jako on se ocitly a ocitají další obžalovaní v České republice v nezanedbatelném počtu, neboť postup státních orgánů v jeho případě se stal do značné míry modelovým pro trestní řízení cizinců.
Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 3. 5. 2001, takže zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně.
Ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 6 To 200/2000, který byl stěžovateli doručen dne 3. 7. 2000. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uběhla dnem 31. 8. 2000.
K stěžovatelem uváděné skutečnosti ohledně lhůty podání ústavní stížnosti do jednoho roku (§ 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), kterou zdůvodňuje významem přesahu jeho vlastních zájmů, nutno uvést, že ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (nepřípustnost ústavní stížnosti) představuje výjimku pouze z ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (odmítnutí návrhu pro nepřípustnost), nikoli však z dalších podmínek pro podání ústavní stížnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl. S ohledem na výsledek řízení před Ústavním soudem pak nebylo již nutné upozorňovat právního zástupce stěžovatele na nedostatek v podobě nepřiložení kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2001
JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu