Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Petra Růžičky a společnosti Rstroj s.r.o., zastoupených Mgr. Davidem Záhumenským, advokátem se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti vydání rozhodnutí Krajské hygienické stanice Středočeského kraje ze dne 30. 6. 2017, č. j. KHSSC 37473/2017, jinému zásahu spočívajícím ve stanovení bezvýjimečnosti povinnosti zákazu kouření podle § 8 odst. 1 písm. k) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a souvisejícími povinnostmi stanovenými v § 9 odst. 1 - 3 tohoto zákona a návrhu na zrušení ustanovení § 8 odst. 1 písm. k) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a ustanovení § 9 odst. 1 téhož zákona v části "provozovatel provozovny stravovacích služeb", takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
K napadenému rozhodnutí Krajské hygienické stanice stěžovatelé uvedli, že se na ni obrátili s žádostí o udělení výjimky ze zákazu kouření ve vnitřních prostorech provozovny stravovacích služeb. V rozhodnutí ze dne 30. 8. 2017 bylo stěžovatelům sděleno, že pro povolení výjimky není dána zákonná pravomoc.
S ohledem na specifické okolnosti dané věci mají stěžovatelé za to, že se mohou domáhat ochrany svých garantovaných základních práv i bez toho, aby museli nejprve napadená ustanovení právního předpisu porušit a být za to sankcionováni. Stěžovatelé jsou toho názoru, že předmět jejich ústavní stížnosti má přesah jejich vlastních zájmů, v souvislosti s uvedeným pak odkazují na ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Předně je třeba uvést, že problematikou zákazu kouření v restauracích se zabývalo Plénum Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 7/17 , přičemž I. senát Ústavního soudu nemíní na tam přijatých závěrech ničeho měnit.
Napadají-li stěžovatelé sdělení Krajské hygienické stanice, která k žádosti o udělení výjimky ze zákazu kouření ve vnitřních prostorech provozovny uvedla, že zákonná úprava pro provozování stravovacích služeb je závazná bez rozdílu, nutno uvést, že se nejedná o správní rozhodnutí, jímž by bylo rozhodováno o právech a povinnostech stěžovatele. Jedná se o sdělení, kterým správní orgán informuje žadatele o tom, že není nadán takovou pravomocí, aby mohl jeho žádost zvážit, či jí dokonce vyhovět. Pokud stěžovatelé se závěrem správního orgánu nesouhlasí, nic jim nebránilo v tom, aby se v souladu s ustanovením § 82 s.
ř. s. bránili jinému nezákonnému zásahu správního orgánu. Za tohoto procesního stavu věci má Ústavní soud za to, že stěžovatelé nesplnili zásadu subsidiarity ústavní stížnosti a nevyčerpali dostupné opravné prostředky. Mají-li stěžovatelé za to, že přijetím právní úpravy, s níž nesouhlasí, došlo k tzv. jinému zásahu do jejich základních práv a svobod, lze je odkázat na stěžovatelům známé usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 92/94 , podle něhož "Za zásah orgánu veřejné moci, jímž je porušeno základní právo občana, nelze považovat - legislativní činnost, jakož i vydání obecně závazného předpisu ústředního orgánu státní správy - v mezích jeho pravomoci a působnosti, a to ani v tom případě ne, když - jak navrhovatel tvrdí - jeho ustanovení porušují základní právo občana.".
Ústavní stížnost musí směřovat proti individuálnímu aktu aplikace práva a nikoli proti normativnímu právnímu aktu (k tomu srov. též Pl. ÚS 17/93, I. ÚS 533/04 ,
I. ÚS 121/04 a řada dalších).
Z ust. § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu ust. § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (viz shodně usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 101/95 ).
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost ve vztahu k "rozhodnutí" Krajské hygienické stanice Středočeského kraje ze dne 30. 6. 2017, č. j. KHSSC 37473/2017, pro nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], ve vztahu k jinému zásahu veřejné moci spočívajícím ve stanovení bezvýjimečné povinnosti zákazu kouření podle § 8 odst. 1 písm. k) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a souvisejícími povinnostmi stanovenými v § 9 odst. 1 - 3 tohoto zákona pro nepříslušnost [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o ústavním soudu], a ve vztahu k návrhu na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2018
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu