Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., zastoupeného Mgr. Jaromírem Hladíkem, advokátem se sídlem 17. listopadu 623, Pardubice, proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 1. 2009, č. j. 1 T 179/2007-296, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2009, č. j. 10 To 53/2009-363, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. 6 Tdo 668/2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem ze dne 19. 3. 2009, č. j. 10 To 53/2009-363, zrušil Krajský soud v Hradci Králové [podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř.] napadený rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 1. 2009, č. j. 1 T 179/2007-296, v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal stěžovatelku vinnou trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. a podle § 174 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 tr. zák., za tento trestný čin, jakož i za trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr.
zák. a za trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 10 T 74/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 12 To 51/2008, jí uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a podle § 59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Zároveň podle § 35 odst. 2 tr.
zák. zrušil krajský soud výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 10 T 74/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 12 To 51/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozenému škodu v částce 8.240,- Kč. Trestného činu se stěžovatelka - podle citovaného rozsudku Krajského soudu v Hradci králové - dopustila tím, že osobně podala státnímu zastupitelství v Náchodě písemné trestní oznámení na M.
S., exekutora, a v tomto trestním oznámení jej vědomě lživě obvinila z trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zákona, kterého se měl M. S. dopustit tím, že v kanceláři exekutorského úřadu měl při přetahování o kabelku s penězi fyzicky napadnout stěžovatelku, která tuto kancelář navštívila, a z kabelky jí měl odcizit částku ve výši 40.000,- Kč. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného než zákonného důvodu.
V ústavní stížnosti stěžovatelka v podstatě namítá, že nebylo jednoznačně prokázané, že si mohla být vědomá toho, že její tvrzení vůči M. S. odporují pravdě. Požadovanou vědomost stěžovatelka neměla a ani nemohla mít, navíc za situace, kdy ani poškozený nepopírá, že manipuloval s její kabelkou, a že z ní odebral finanční prostředky. Tím dle stěžovatelky došlo k porušení jejího ústavního práva na spravedlivý proces. Dále je přesvědčena, že rozhodnutím soudů došlo i k porušení jejího ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví dle čl.
11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže jí byla napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové uložena povinnost k náhradě škody poškozenému ve výši 8.240,-Kč, jakožto náhrada nákladů právního zastoupení zmocněnce poškozeného. Stěžovatelka poukazuje na to, že poškozený neuplatnil svůj nárok na náhradu škody řádně v souladu se zákonem. V odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě sp. zn.
1 T 179/2007 zmocněnec poškozeného tvrdil, že nedopatřením nebyl v přípravném řízení v této trestní věci (při zakládání faktury s výpočtem nákladů obhajoby trestního řízení proti poškozenému) přiložen doklad ze dne 27. 7. 2006 o složení zálohy ve výši 10.000,- Kč, čímž by bylo zdokumentováno to, že poškozenému vznikla škoda v souvislosti s právním zastoupením. Toto tvrzení poškozeného odporuje - dle stěžovatelky - tomu, že v daňovém dokladu (faktuře) č. 3791 z 1. 3. 2007, který zmocněnec poškozeného předložil soudu a který je založen ve spisu (č.l. 36), naopak zmocněnec účtuje částku ve výši 8.240,- Kč cca 8 měsíců po údajném složení zálohy. Pokud by záloha byla skutečně složena, nebylo by již ničeho k dalšímu placení, naopak by na faktuře měl být vykázán přeplatek ve výši 1.760,- Kč.
2) Ve světle shora uvedených principů Ústavní soud ústavní stížnost posuzoval; po zvážení všech jí předložených tvrzení a po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle přesvědčení Ústavního soudu rozhodly obecné soudy v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí přehledně, srozumitelně a podrobně odůvodnily, přičemž se s citovanými námitkami stěžovatelky dostatečně vypořádaly. Ty považuje i Ústavní soud za neopodstatněné. Proto - pro stručnost - na tomto místě na tato rozhodnutí odkazuje a nepovažuje za potřebné k nim cokoli dodávat (srov. metodologicky obdobně např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2449/08 ,
,
I. ÚS 1730/09 ). Zde Nejvyšší soud odkazuje a to právem - na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 9 - 11 a na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 4 - 6.
3) Řečeno poněkud jinak, co do skutkové roviny (trestního) řízení, platí jako obecný princip, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů; soud rozhoduje, které skutečnosti jsou k dokazování relevantní a které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provede, případně zda a nakolik se jeví nezbytné (žádoucí) dosavadní stav dokazování doplnit, které skutečnosti má za zjištěné, a které dokazovat netřeba. Do hodnocení provedených důkazů obecnými soudy není Ústavní soud zásadně oprávněn zasahovat, a to i kdyby mohl mít za to, že přiléhavější by bylo hodnocení jiné; důvodem jeho zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu (viz kupříkladu usnesení Ústavního soudu sp. zn. III.
ÚS 359/05 ). Zásadám spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny) odpovídá požadavek, aby soudy učiněná skutková zjištění a přijaté právní závěry byly řádně (dostatečně) a srozumitelně (logicky) odůvodněny. 4) V mezích takto limitovaného přezkumu skutkové roviny věci Ústavní soud v postupu obecných soudů porušení ústavních práv a svobod stěžovatele neshledal.
Z hlediska ústavněprávního je třeba uvést, že obecné soudy ohledně spáchání shora uvedených trestných činů stěžovatelem opřely svá rozhodnutí o adekvátní důkazy, které jim umožnily zjistit skutkový stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí ve smyslu ust. § 2 odst. 5 trestního řádu. Úvahy, jimiž se řídily při jejich hodnocení, vyložily dostatečně zevrubně, tedy i v podobě, jež poskytuje potřebný podklad pro kontrolu správnosti na nich založených skutkových závěrů. Jejich reflexí dospěly k přiléhavému závěru o spáchání předmětného skutku, prostého zjevného faktického omylu či excesu logického. Současně se uspokojivě vypořádaly s námitkami předkládanými obhajobou v rámci celého trestního řízení. I kdyby však napadené skutkové závěry byly z hlediska jejich správnosti kritizovatelné, ústavněprávní reflex má jen extrémní vybočení ze zákonného rámce provádění a hodnocení důkazů, což v dané věci zjištěno nebylo.
5) Pokud jde o námitku stěžovatelky ohledně výroku o náhradě škody, lze citovat relevantní část napadeného usnesení Nejvyššího soudu: "ze spisu Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 1 T 179/2007, se podává, že poškozený se v přípravném řízení připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 8.240,- Kč (viz č. l. 35 - svazek č. I.). K odvolání pak přiložil doklad o složení zálohy na právní zastoupení ve výši 10.000,- Kč ze dne 27. 7. 2006 (č. l. 332 verte - svazek II.). Je zjevné, že fakturou č. 3791 ze dne 1. 3. 2007 (č. l. 36 - svazek č. I.) byla složená záloha vyúčtována, přičemž částka 8.240,- Kč představuje náklady poškozeného na právní zastoupení. Za této situace není sporu, že poškozený se s nárokem na náhradu škody řádně připojil." Obdobně srozumitelně odůvodnil výroky o náhradě škody i odvolací soud a Ústavní soud nevidí důvod, aby v tomto směru cokoli doplňoval.
Za tohoto stavu nelze soudům všech stupňů - i pokud jde o právní posouzení věci (resp. jejích jednotlivých částí) - nic podstatného vytknout. Jejich rozhodnutí postrádají prvky svévole a mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, jež z něho soudy vyvodily, nelze spatřovat ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí jsou logická, jasná, přesvědčivá a proto jsou i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. listopadu 2009
František Duchoň v.r. předseda senátu