Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Jana Kasla, zastoupeného Mgr. Ondřejem Faistem, advokátem se sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ads 72/2023-51 ze dne 17. 8. 2023, rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 17 Ad 34/2022-62 ze dne 27. 3. 2023 a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. Rea-550 210 1319/315-AHN ze dne 31. 8. 2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) přiznala stěžovateli rozhodnutím ze dne 15. 5. 2015 starobní důchod ve výši 7 277 Kč měsíčně. Stěžovatel od počátku tvrdí, že mu jako doba pojištění měla být nad rámec toho započítána i doba od 1. 7. 1995 do 31. 10. 2005.
2. Věc dospěla třikrát až k Nejvyššímu správnímu soudu. Ve dvou případech Nejvyšší správní soud zrušil předchozí rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a ČSSZ a vrátil věc k novému řízení. Důvodem pro zrušení daných rozhodnutí bylo, zjednodušeně řečeno, nedostatečné dokazování před ČSSZ a nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Ve třetím řízení již Nejvyšší správní soud napadená rozhodnutí potvrdil, resp. odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou. Právě proti rozhodnutím vydaným v tomto "třetím řízení" podává stěžovatel ústavní stížnost.
3. V ústavní stížnosti nejdříve stěžovatel obsáhle rekapituluje průběh předchozích řízení. Dále uvádí, že rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, krajského soudu a ČSSZ bylo porušeno jeho právo podle čl. 30 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Těžiště konkrétní argumentace spočívá v tvrzení, že v rozhodném období stěžovatel fakticky vykonával práci a tato doba mu měla být uznána jako doba pojištění. Ve zbytku a podrobnostech nepovažuje Ústavní soud za účelné argumentaci stěžovatele rekapitulovat.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje návrh zjevně neopodstatněný. Z čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce. K tomu v projednávané věci nedošlo.
5. Ústavní stížnost představuje výhradně polemiku se skutkovými závěry ohledně uznané doby pojištění. Přezkoumávání takových skutečností však Ústavnímu soudu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší. Projednávaná věc se sice vzdáleně dotýká práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, avšak konkrétní závěr orgánů ČSSZ a obecných soudů o tom, jakou dobu pojištění stěžovatel získal, nezakládá porušení čl. 30 Listiny, je-li ústavně konformně odůvodněno.
6. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a konstatuje, že jim z hlediska ústavněprávního není co vytknout. Rozhodnutí ČSSZ (třetí v pořadí) již na rozdíl od předchozích obsahuje podrobné a srozumitelné odůvodnění, proč stěžovatel dobu pojištění v rozhodném období nezískal. Také krajský soud podrobně odůvodnil, z jakých důkazů plyne, že o dobu pojištění nejde. To, že důvody zrušení předchozích rozhodnutí byly v novém (třetím) řízení již zhojeny, potvrzuje i Nejvyšší správní soud v bodě 12 napadeného usnesení, kde odkazuje na rozsáhlé doplnění dokazování oproti předchozímu stavu.
7. Za těchto okolností tedy Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí z hlediska ústavněprávního zcela obstojí.
8. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2023
Pavel Šámal, v. r. předseda senátu