Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti H. N., zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Španělská 742/6, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025 č. j. 101 Co 105/2025-485 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 2. 2025 č. j. 25 Nc 70/2024-93, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ jako účastníků řízení a nezl. S. N., zastoupeného opatrovníkem Město X, a D. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud Praha-západ rozhodl, že se nezletilý vedlejší účastník svěřuje do péče otce (druhého vedlejšího účastníka). Stěžovatelka (matka) proti tomuto rozsudku podala odvolání. Krajský soud v Praze však výroky o svěření do péče potvrdil; pouze změnil výrok o výši výživného, které je stěžovatelka povinna platit. Oba soudy vyšly při rozhodnutí o svěření do péče zejména z opakovaně formulovaného přání nezletilého, kterému bylo v době rozhodování 15, resp. 16 let.
2. V ústavní stížnosti namítá stěžovatelka porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; dále čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte a čl. 90 Ústavy. Podle stěžovatelky došlo v důsledku neúplného dokazování ke zkrácení jejích práv. Soudy pouze kopírovaly názor nezletilého a nezabývaly se některými dalšími okolnostmi, zejména ignorovaly nestálost v životě otce - ten seznamuje nezletilého se svými krátkodobými partnerkami, přičemž takové výchovné prostředí nezletilého učí zvráceným hodnotám, neúctě k ženám a promiskuitě. Stěžovatelka rovněž poukazuje na to, že náklonnost nezletilého k otci je dána tím, že jej otec nadstandardně materiálně zajišťuje a umožňuje mu volný režim; celkově stěžovatelka poukazuje na výchovné nedostatky na straně otce.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Není pochyb o tom, že napadená rozhodnutí do jisté míry zasahují do práva stěžovatelky na styk s jejím dítětem. Ne každý zásah do určitého základního práva však současně představuje jeho porušení. Obecné soudy dostatečně vysvětlily, proč rozhodly o výlučné péči otce. Není přitom rolí Ústavního soudu podrobně přezkoumávat či přehodnocovat skutkové okolnosti posuzované věci - k tomu jsou nejlépe způsobilé obecné soudy, které mají bezprostřední kontakt s účastníky řízení. Zásah Ústavního soudu by byl na místě až v takovou chvíli, pokud by rozhodnutí obecných soudů bylo zjevně neodpovídající skutkovému stavu nebo se nevypořádalo s některými podstatnými argumenty stěžovatelky, které mohly vést k opačnému rozhodnutí.
5. Nic takového se však v posuzované věci nestalo. Ústavní soud považuje napadená rozhodnutí za řádně odůvodněná. Úvahy soudů jsou v napadených rozhodnutích transparentně popsány. Obecné soudy nezamlčují některé protiargumenty, které svědčí o výchovných pochybeních otce (v bodě 44 hovoří soud o jisté manipulativnosti). Není tedy pravdou, že by obecné soudy nějaký zásadní argument nevzaly v potaz, pouze z provedených důkazů dovodily jiný závěr, než který by preferovala stěžovatelka. To však porušení základních práv nepředstavuje.
6. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy nevyhodnotily některé "přitěžující okolnosti" na straně otce jako tak intenzivní, aby převážily nad jasně a opakovaně formulovaným přáním nezletilého, kterému je již 16 let. Soudy uvedly, že autoritativní nařízení styku nezletilého s matkou by problémy v rodině spíše prohloubilo, než naopak (srov. bod 23 rozsudku okresního soudu, bod 47 rozsudku krajského soudu). Nejde jen o to, že by nezletilý preferoval péči otce, ale výslovně vyjádřil přání, aby styk s matkou nebyl nařízen, a aby mohl probíhat flexibilně dle okolností. Jak sama stěžovatelka uvádí, nejlepší zájem nezletilého by měl být primárním hlediskem při rozhodování o péči. Čím starší (rozumově vyspělejší) přitom nezletilý je, tím více je při posuzování jeho nejlepšího zájmu třeba přihlížet právě k jeho vyslovenému přání. Při vyhodnocení nejlepšího zájmu nezletilého tedy obecné soudy rovněž nevybočily z mezí ústavnosti.
7. Ústavní soud v odůvodnění napadených rozhodnutí neshledal žádné protiústavní vady. Soudy rovněž neporušily základní práva stěžovatelky (matky), jelikož nestanovení jejího styku s nezletilým opřely o konkrétní a ústavně akceptovatelné důvody.
8. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu