Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. B., zastoupené Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem se sídlem Praha 4, Doudlebská 1699/5, pobočka Olomouc, Tř. Svobody 18, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 6. 2009, čj. 2 T 259/2007 - 243, a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 12. 10. 2009, čj. 55 To 329/2009 - 270, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 1. 2. 2010, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z nichž prvým byla uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 TrZ a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 12 měsíců. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci bylo její odvolání zamítnuto. Stěžovatelka zároveň uvedla, že dne 28. 1. 2010 podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, pokud byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože je podána proti rozhodnutí odvolacího soudu, které v tomto případě není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním prostředkem bude, v předmětné věci, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to zásah do rozhodovací pravomoci Nejvyššího soudu, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.
S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, který soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 25. února 2010
František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu