Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Danielem Tobolou, advokátem, sídlem Revoluční 764/17, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 226/2024-376 ze dne 22. srpna 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 50 Nc 6236/2023-295, 72 P a Nc 258, 259/2023 ze dne 27. března 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a J. H. a nezletilých M. K. a M. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel (otec) se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6, 8 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Vedlejší účastnice (matka) se odstěhovala kvůli vyhroceným vztahům a finanční situaci 23. září 2023 ze společného bydliště s otcem v P. s nezletilými vedlejšími účastníky (syny) do H. Na počátku října pak k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 podala návrh na svěření synů do své péče.
3. Obvodní soud napadeným rozsudkem svěřil syny do střídavé péče rodičů tak, že v péči matky budou od neděle 18.00 hodin sudého kalendářního týdne do úterý 10.00 hodin následujícího sudého kalendářního týdne (8 dní) a v péči otce od úterý 10.00 hodin do neděle 18.00 hodin sudého kalendářního týdne (6 dní), speciálně upravil prázdninovou péči a místem předání synů určil místo bydliště matky (výrok I). Otci uložil povinnost platit od 24. září 2023 měsíčně výživné 6 500 Kč pro M. a 5 500 Kč pro M. (výrok II) a matce ve výši 700 Kč pro M. a 500 Kč pro M. (výrok III). Nedoplatek na výživném pro oba syny do 31. března 2024 uložil otci uhradit do 30. června 2024 (výrok IV). Rozhodl o nákladech řízení (výrok V).
4. Obvodní soud zohlednil, že starší syn M. se narodil předčasně, jeho zdravotní stav a vývoj je i nadále pravidelně sledován a je pro něj důležitá stabilita poměrů (proto ani není vhodné, aby navštěvoval v bydlišti otce druhou školku) a absence stresu, současně ale jeho zdravotní stav není překážkou pro střídavou péči s ohledem na jeho již normální psychomotorický rozvoj. Při zvažování návrhu matky na svěření synů jen do její péče odmítl argument citovou vázaností synů na matku, nedostatečnou péčí otce v době společného soužití a nízkým věkem mladšího M., neboť nic nenasvědčovalo tomu, že by střídání nezvládal. Soud nepřisvědčil otci, že by děti již měly silné kamarádské vazby v P., a ani tomu, že by matčin odvoz dětí do H. měl být důvodem pro svěření synů jen do jeho péče. Uzavřel, že oba rodiče mají o syny velký zájem, jsou schopni o ně kvalitně pečovat a fakticky praktikují asymetrickou střídavou péči, byť v jiném rozložení úseků péče (4 dny v jednom týdnu, 2 dny v následujícím týdnu u otce). V asymetrickém modelu péče zachoval poměr dní, jen stanovil ve dvoutýdenním intervalu souvislý úsek 8 dní u matky a 6 dnů u otce, aby tak omezil četnost cestování dětí. Místo předávání v bydlišti matky odůvodnil finanční situací matky a tím, že nemá řidičské oprávnění.
5. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem k odvolání obou rodičů (matky a otce proti běžné úpravě péče, otce proti stanovení výživného oběma rodičům) částečně rozsudek obvodního soudu změnil - ohledně běžné péče změnil pouze počátek běžné péče matky ze "sudé" neděle na "lichou" neděli a změnil místo předávání synů na bydliště rodiče, jehož péče končí (výrok I). Změnil výši výživného - otci uložil povinnost platit pro M. na 5 000 Kč a pro M. na 4 600 Kč (výrok II) a matce zvýšil výživné od 1. června 2024 na 1 400 Kč pro M. a na 1 100 Kč pro M. (výrok III). Rozhodl o nedoplatku na výživném (výrok IV) a o nákladech odvolacího řízení (výrok V).
6. Městský soud konstatoval, že obvodní soud péči každého z rodičů správně zhodnotil a jeho závěr o asymetrické péči v poměru 8 : 6 optimálně bere v úvahu nejlepší zájem synů a individuální okolnosti věci, a to věk a potřeby mladšího M. (2,5 roku v době rozhodování), u něhož matka na základě dohody rodičů o tom, kdo z nich bude na rodičovské dovolené, je primárně pečující osobou. U staršího M. považoval vychýlení péče ve prospěch matky za stabilizační a uklidňující prvek pro zdárný rozvoj po předčasném narození, a rovněž zohlednil, že matka byla v době společné domácnosti rodičů jeho nejbližší osobou. Městský soud vyjádřil přesvědčení, že i v tomto modelu péče bude mít otec dostatečný prostor pro své výchovné působení. Na záměně týdnů se rodiče dohodli během jednání. Vzhledem k dobrému dopravnímu spojení hromadnou dopravou a rozhodnutí samotné matky přestěhovat se do značně vzdáleného bydliště změnil místo předávání synů. Změnu výše výživného otce odůvodnil přepočtem podle doporučení zveřejněných Ministerstvem spravedlnosti se zohledněním rozsahu péče a věku dětí. Matce zvýšil vyživovací povinnost vzhledem k nástupu do zaměstnání.
7. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Otec spatřuje porušení svého práva na ochranu soukromého a rodinného života a rovněž porušení práv synů na rodičovskou péči a výchovu v nesvěření synů do symetrické střídavé péče, protože nebylo prokázáno, že je taková úprava nevhodná. Závěr o asymetrickém poměru péče 8 : 6 obvodní soud blíže podle názoru otce neodůvodnil. Důvod asymetrie spatřuje otec pouze v tom, že si děti měly zvyknout, což považuje za nepřijatelné, neboť faktická asymetrická péče byla jednostranným rozhodnutím matky a děti si zvykly jenom proto, že matka jednala protiprávně a otci se nedostalo soudní ochrany. Vyjmenovává závadové jednání matky týkající se změn bydliště, školky a lékaře dětí bez jeho vědomí a souhlasu, stejně jako její odmítání se s ním na péči dohodnout či jinak spolupracovat. Má za to, že byl porušen princip rovnosti stran kvůli obstrukčnímu jednání matky a následnému odročení jednání. Otec namítá chybějící odůvodnění k volbě určení péče o jarních prázdninách podle okresu H., neboť na předškolním zařízení se rodiče nedohodli, a cítí se být jako otec diskriminován. Městskému soudu otec poté vytýká důraz na věk mladšího syna a dodává, že mladšímu synovi chybí do tříleté hranice už jen 2 měsíce, tato věková hranice z ničeho neplyne a soud má hodnotit skutečný zájem a osobnost dítěte. U staršího syna tvrdí, že se jeho objektivní zdravotní stav nijak do rozhodnutí o symetrické péči nepromítá. Závěrem podotýká, že asymetrická péče není v poměru 8 : 6, ale ve skutečnosti 9 : 5, protože péče matky nekončí v pondělí v 18.00 hodin, ale v úterý v 10.00 hodin.
8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti - až na dále uvedenou výjimku - příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není - až na dále uvedenou výjimku - nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem. Ohledně části výroku rozsudku obvodního soudu, která byla rozsudkem městského soudu změněna, Ústavní soud příslušný není, neboť nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno. V rozsahu prázdninové péče otec rozsudek obvodního soudu nenapadl odvoláním, v tomto rozsahu je tak ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání opravných prostředků.
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Svěření nezletilého do péče jednoho z rodičů, či do jejich střídavé péče, symetrie či asymetrie, úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do péče nebylo svěřeno, nebo stanovení výše výživného, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Ústavní soud bere v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Své rozhodnutí také musí přesvědčivým způsobem odůvodnit. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější, a jejich úkolem zároveň je snažit se nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. února 2010 (N 32/56 SbNU 363) a sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. srpna 2010 (N 165/58 SbNU 421)]. K tomu v posuzované věci nedošlo.
10. Stěžovatel předkládá důvody, proč měly obecné soudy svěřit syny do symetrické, namísto asymetrické střídavé péče, a rovněž v čem matka zasahuje do jeho rodičovské odpovědnosti, respektive z jakého rozhodování o významných i jiných záležitostech dětí otce vyloučila. Nejenže tak ústavní stížnost koncipuje šířeji, než byl předmět řízení před obecnými soudy, ale domáhá se především přehodnocení závěrů obecných soudů o rozvržení dnů péče Ústavním soudem a staví jej tak do role další instance obecného soudnictví, která mu však nepřísluší. Výhradám stěžovatele formulovaným v ústavní stížnosti přisvědčit nelze, neboť z pohledu přezkumu, ke kterému je Ústavní soud povolán, napadená rozhodnutí obstojí. Obecné soudy vycházely z řádně provedeného dokazování, aplikovaly relevantní zákonná ustanovení, vysvětlily, jakými úvahami se řídily a svá rozhodnutí taktéž srozumitelně a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Potřebnou pozornost věnovaly také nejlepšímu zájmu nezletilých. Sama skutečnost, že soudy dospěly k jiným než stěžovateli preferovaným závěrům, důvodnost ústavní stížnosti založit nemůže. To se týká i vazby jarních prázdnin na místo navštěvovaného předškolního zařízení, což nevylučuje dohodu rodičů o jiném termínu, navíc proti prázdninové péči se otec ani nevymezil v odvolacím řízení a nebyla ani předmětem přezkumu ze strany městského soudu.
11. Střídavá symetrická péče nemusí být obecnými soudy vždy upřednostňována, každou rodinnou situaci je zapotřebí posuzovat individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a zvláštnostem [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. května 2014 (N 110/73 SbNU 739)]. V posuzované věci obecné soudy takové individualizované posouzení provedly. Oba rodiče usilovali o svěření synů do své péče, otec alternativně o střídavou péči symetrickou. Z odůvodnění napadených rozsudků jasně plyne, že obecné soudy kladly důraz na zachování péče obou rodičů - tedy upřednostnění některé z forem střídavé péče - a to i přes rozličné důvody každého z rodičů pro péči jen jejich. Jako možnou překážku střídavé péče oproti matkou navrhované jen její péče vnímal obvodní soud aktuální zdravotní stav předčasně narozeného M. Závěr, že ani ten nakonec střídavé péči nebrání, však automaticky neznamená rozvržení péče symetricky.
12. Obecné soudy jasně a srozumitelně vysvětlily, jak nad formami péče uvažovaly. Ač lze s otcem souhlasit, že zákon nepředvídá žádnou věkovou hranici pro svěření dětí do symetrické střídavé péče, není na druhou stranu možné bez dalšího přehlížet vývojové fáze dítěte včetně vazeb na primární pečující osoby nebo je dostatečně nezohlednit při posuzování každé jednotlivé rodinné situace. Třebaže oba soudy vnímaly osobu matky jako osobu aktuálně primárně pečující nebo nejbližší, usilovaly o vyvážení péče obou rodičů a co nejmenší zátěže dětí při volbě poměru a intervalu střídání. Zvolily-li asymetrie ve prospěch matky, jde o závěr, který soudy přijaly po náležitém zhodnocení skutkového stavu. Učinily tak nikoli z důvodu uvyknutí dětí na situaci po rozpadu rodiny, jak tvrdí otec, ale pro roli matky jako stabilizačního prvku (u staršího syna i během dlouhodobé hospitalizace a nyní pro zdárný vývoj). Navíc nejde o rozhodnutí, které by bylo nezměnitelné. Dojde-li v budoucnu k podstatné změně okolností odůvodňující změnu dosavadních výchovných poměrů, má každý z rodičů možnost podat znovu návrh na změnu péče a výživy a domáhat se rozhodnutí, které bude aktuální situaci odpovídat více; ideálně by se však i bez zásahu soudu měli rodiče být schopni na vhodné úpravě především dohodnout.
13. K výrokům, vztahujícím se k vyživovací povinnosti rodičů, stejně jako místu předávání, sám otec žádnou argumentaci nevznesl a Ústavní soud v úpravě žádný zjevný exces nespatřuje, proto se jimi více nezabýval.
14. Závěrem Ústavní soud již jen krátce poznamenává, že ani rovnost otce nebyla pouhým odročením jednoho jednání dotčena. I přesto, že mohl procesní strategii matky vnímat úkorně, přesto navrhování důkazů a volba právního zástupce bez možnosti substituce nepředstavují nic, co by se vymykalo právům účastníka řízení a dosahovalo zásahu do práv jiných účastníků.
15. Ústavní soud nepřehlíží námitky otce, které se vztahují k nízkému respektu matky k jeho rodičovské roli a odpovědnosti při přijímání rozhodnutí o významných záležitostech týkajících se dětí. Soudní řízení z dlouhodobého hlediska nevyřeší fungování, způsob komunikace a spolupráce rodičů v jejich rodičovské - nikoli již partnerské - roli a při rodičovském plánování současného a budoucího života dětí. To mají nadále ve svých rukou rodiče, a je na nich, aby našli vhodnou platformu pro obnovu jejich narušené komunikace, než se obrátí na soud, ať již poradenskou, mediační či jinou. Nenaleznou-li konsensus a otec bude jednání matky hodnotit nadále jako prosté respektu k jeho rodičovské odpovědnosti, krajní možnost obrátit se na soud má zachovánu.
16. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to z části jako návrh, k jehož projednání není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], z části jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona ] a ve zbylém rozsahu jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona]; žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. října 2024
Veronika Křesťanová v. r.
předsedkyně senátu